Farářka Hana Ducho: Vydávám hodně energie, ale ta se mi vrací zpět

Farářkou Českobratrské církve evangelické v Pardubicích je sedmým rokem, předtím sloužila šest let v Šumperku a mezitím byla pět let na mateřské dovolené. Snaží se ukazovat, že faráři jsou normální lidé a že není důvod jejich povolání nějak nálepkovat. Mým hostem je Hana Ducho.

Dětství prožila v Jimramovských Pavlovicích u Nového Města na Moravě. Vystudovala Evangelickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Studijní pobyty absolvovala v Paříži i ve Frankfurtu. Je vdaná a má dva syny.

Co je pro vás zásadním smyslem vaší práce?

Já myslím, že je to ta práce sama, že mi to dává smysl. Moje práce je nesmírně pestrá a je taky svobodná. Musím něco dělat, k tomu jsem povolaná, na tom jsme dohodnuti i tady s farností, co budu dělat. Zároveň mám ale velkou svobodu, jak si které věci budu dělat, v čem se cítím dobře. Taky pracuji se všemi generacemi. Někdy pracuji více doma, někdy jsem více v terénu, někdy chodím do různých institucí.

Pak mi dává smysl, to je to důležitější, co chci říct, že i když vydávám hodně energie, protože práce s lidmi je o velkém výdeji energie, tak se mi to zpátky vrací. Když lidi poděkují za kázání, tak vnímám, že se mi podařilo mi nějak zasáhnout toho člověka, že jsem jim dodala třeba naději. Ty zpětné vazby, které jsou vyjádřením vděčnosti, tím se mi to zpátky vrací.

Četla jsem, že vaše maminka byla katolička a tatínek evangelík. Říkám si, že vaši rodiče jsou důkazem toho, že je třeba propojovat, ne rozdělovat.

Přesně tak. Já nad tím vždycky znovu žasnu, že se to mým rodičům opravdu povedlo, aniž by jeden z nich musel ustoupit nějak z toho, jakou církev má rád. Naši každou neděli chodili do svého kostela. V Jimramově, kde jsem vyrůstala, jsou kostely hned vedle sebe, jsou propojeny hřbitovem. My jsme se vždycky rozdělili u auta, maminka šla do katolického kostela a tatínek do evangelického, my děti jsme šly většinou s tatínkem. Potom si u kávy popovídali, co se v jejich kostele dělo, co tam bylo za lidi, o čem farář kázal. Dokázali být tolerantní vůči druhé církvi a oba zároveň dokázali být kritičtí ke své církvi.

Hana Ducho před Východočeským divadlem Pardubice

Žena farářka. Má to nějaké nálepky, které musíte vyvracet?

Ve své církvi ne. Letos jsme vlastně slavili 70 let od první ordinace žen. V naší Českobratrské církvi evangelické jsem si nikdy nevšimla, že by nějaká nálepka byla. Jinak se s tím setkávám a musím říct, že mě to nijak neruší, jsem na to docela zvyklá. Pokud vidím, že se ten člověk opravdu zajímá o to, jak to je, že to není jen to, že mě potřebuje nějakým způsobem zesměšnit nebo má dávno odpověď, tak znovu a znovu ráda odpovídám a vysvětluju, jak to je.

Co je hlavním tématem současné doby? Co lidé potřebují slyšet?

Myslím si, že je to ta naděje a že navzdory tomu, že se nám řetězí jedna těžká věc za druhou – covid, Ukrajina, Izrael. Myslím, že potřebují slyšet naději, ale taky to, že jsme tady a že jsme tady pro sebe. To nepotřebují jenom slyšet, ale potřebují to zažít. Slova mají velkou váhu, ale tu blízkost, to že za někým dokážeme stát a být s ním, hodně potřebují.

Dá se ve stručnosti říct, čím se liší evangelické a katolické Vánoce?

V důraze a ve slavení se neliší v ničem. Oslavujeme narození Ježíše, kterého společně s celou církví po světě vyznáváme jako Spasitele. Liší se jenom v tom průběhu bohoslužeb, jak vypadá mše, v typu písní a kázání, ale jinak ne.

Farářka Hana Ducho

Poslední otázka od umělé inteligence: Vy jste farářkou už mnoho let. Jak se podle vás v průběhu let změnila role faráře v české společnosti?

Asi o roli obecně nemůžu mluvit. Budu mluvit za sebe, jak já vnímám tu změnu. Já se třeba setkávám s tím, že jsem já jako farářka ve společnosti hezky přijímaná a vítaná. Nevím, jestli mám takovou kliku, že jsem se málokdy setkala s nějakým odsouzením. Mám za sebe pocit, že jsme součástí společnosti, že tady máme svoje místo, že lidi vědí, proč tady jsme, proč nás potřebují. Já třeba za těch asi 15 let v praxi dělám mnohem více svateb lidí, kteří jsou úplně nevěřící a přicházejí zvenčí. Nemohu říct, jestli se takto ta role změnila obecně. 

Modlíme se hlavně, když nám teče do bot? Může modlitba farářky pomoct nevěřícím lidem? Co přetrvalo z doby covidu dodnes? Jak vypadala její svatba a proč byla v pátek? Jak vypadá její 24. prosinec? Poslechněte si celý pořad.

Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.