Filantrop Petr Sýkora o podnikání: Peníze jsou na druhém místě, na tom prvním je talent

Bylo by dnes při podnikání v prodeji kancelářských potřeb možné to, na co jste si troufli v 90. letech?

To je dobrá otázka. V případě podnikání je opravdu klíčový být ve správný čas na správném místě. Samozřejmě člověk musí být šikovný, musí zabrat, musí mít kolem sebe správné lidi. Myslím si, že zkrátka některé příležitosti jsou unikátní. Ta naše svým způsobem unikátní byla.

Kdybyste při současném stavu ekonomiky mohl třeba svým synům poradit, co je dobrý obor, ve kterém vidíte možnost posunout se dál, co by to bylo?

Ptáte se na příležitosti podnikatelské? Já jsem to tak před 10 lety přestal sledovat. Nicméně kdyby se mě dneska kluci ptali, na co se mají vrhnout, tak já bych vlastně nepoužil tu optiku příležitostí, ale spíš optiku toho, kam je to táhne a kde mají talent. Peníze jsou v nejlepším případě na druhém místě.

A máme to doma naživo, protože starší kluk Patrik je kovář, respektive platnéř. To znamená, že vyrábí historické zbroje. Myslím si, že kdybych přemýšlel nad těmi nejlepšími podnikatelskými příležitostmi, že by mě to asi nenapadlo. Na druhou stranu, pokud dělá to, co miluje, rukama a kladivem, tak umělá inteligence ho zřejmě hned tak nenahradí. Takže to není ekonomicky tak špatné, ale u Patrika tohle třeba nehrálo vůbec roli.

spoluzakladatel nadace Dobrý anděl Petr Sýkora|foto:Tereza Čistotová, Český rozhlas, Český rozhlas

Kdyby se mě ptal Filip, to je ten mladší, který je teď v té fázi, ve které jsme byli i my, když nám bylo těch 18, kdy ho zajímá jak zbohatnout, tak já jsem asi tradičněji založený, tak bych ho směřoval tím směrem, aby nespekuloval, aby si našel nějaký obor, kde se dá dlouhodobě smysluplně sloužit zákazníkům, tam se bude mít určitě dobře. Protože ne vždycky nové přitažlivé obory, které takzvaně letí, které rychle rostou, jsou tou nejsnazší cestou podnikání. My samozřejmě čteme o těch hvězdách, o těch úspěšných, ale nečteme o těch padlých vojácích. Těch je obvykle víc, než je těch úspěšných.

Vy jste Dobrému andělovi věnovali své vlastní prostředky, takže veškerá pomoc, která přijde od dárců, přichází přímo těm, kteří vaši pomoc potřebují, a organizátorská práce běží paralelně, ale je vámi financována. Rozumím tomu dobře?

Ano, je to tak s tím, že prvních pět let jsme to financovali pouze my, pak se k nám přidali další podnikatelé.

Máte přehled o tom, kolik peněz bylo díky vám posunuto k lidem, kteří vaši pomoc potřebují?

Aktuálně jsou to asi 3 miliardy korun, ale je potřeba říci, že se to posbíralo za období 13 let řádově po stovkách korun od zhruba 100 tisíc drobných dárců, z nichž každý posílá tolik, kolik chce. My lidi ani moc nenavádíme, protože si myslíme, že každý má právo si k tomu přistoupit úplně po svém.

Asi by mi neodpustilo moje okolí, kdybych se vás nezeptala na to, kam směřujete, ale sama za sebe se chci zeptat, co považujete za nejpodstatnější věci ve vašem životě a kterou velmi podstatnou byste chtěl zvládnout v letech příštích?

Já bych byl docela spokojený, kdyby se mi podařilo být laskavým člověkem. Tím myslím nejenom doma, ale i k lidem, se kterými se zkrátka potkávám.

Jinak už nějakou dobu se cítím spíš být v té životní fázi, kdy se snažím věci chápat a poznávat, přemýšlet, studovat, pozorovat a trošku méně běhat od čerta k ďáblu a jednat. To neznamená, že by člověk lenivěl, ale kdybyste poznala Petra v těch 19 nebo 18, kdy s Honzou založili Papirius, tak byste viděla člověka, který opravdu dělá jednu věc za druhou velkou rychlostí, s dobrou snahou, ale často se spoustou chyb a slepých uliček atd. Myslím si, že to pochopení je důležité. Pochopení toho, jak se věci mají, kdo jsme, proč tady jsme, co je v životě důležité, co je trvalé, co je pomíjivé, rozlišovat mezi tím, co můžu změnit třeba na sobě, co změnit nemůžu. Tak to jsou věci, které mě zajímají.

Na závěr otázka, kterou klade umělá inteligence: Kdybychom teď měli na stole kouzelnou lampu a vy byste mohl jedno přání za Dobrého anděla splnit, co by to bylo?

Kdyby to bylo jakékoliv přání, tak bych si přál, aby Dobrý anděl nebyl potřeba. Což není realistické přání ani s kouzelnou lampou, si myslím. Takže realističtější přání by bylo asi, aby Dobrý anděl plus minus tak, jak ho tady máme uspořádaného teď, nám všem ještě třeba jednou tak dlouho sloužil. Myslím, že to by bylo báječné a že by to celkem stačilo.

Pamatuje si Petr Sýkora, který první kancelářský produkt prodal? Proč se Dobrý anděl nazývá právě takto, kdo s nápadem přišel? Jak vybírají, komu pomohou? Proč cestuje stále méně?