FOTOGALERIE: Osmičkové roky v Pardubickém kraji

Letopočty, které mají na svém konci osmičku, bývají často roky osudovými, v historii lidstva by se jich pár našlo. Pro českou kotlinu bylo dvacáté století na osudové osmičky obzvlášť bohaté.

1918 – vznik Československé republiky

Po čtyřech letech války jsou lidé umoření, ale především hladoví. Nedostatky v zásobování ženou lidi do ulic, demonstrují za snesitelnější život a postupem času navyšují své požadavky, rakousko-uherská monarchie dodýchává. Nuzota ke konci války přináší i rabování skladů a železničních vagónů. Stejně tak je tomu i v Pardubicích, kde nepokoje končí střelbou do lidí.

Rok 1918 je spojován s epidemií španělské chřipky, které se převalila přes celou Evropu a nevyhnula se ani Čechám. Říká se, že si vyžádala víc obětí, než samotná válka. V pardubických školách měly děti chřipkové prázdniny už od 7. října. A když se 4. listopadu vrátily do lavic, učitelé je přivítali slovy: Vítejte v naší svobodné Československé republice.

1938 – zrada přišla z Mnichova

Prvorepublikové nadšení netrvá ani dvacet let. Kritická situace v Evropě vyústí v Mnichovskou dohodu, které Češi už nikdy neřeknou jinak než Mnichovská zrada. Československá republika musí podstoupit pohraniční oblasti Hitlerově Německu.

Mobilizace ve Vysokém Mýtě

Z pohraničí se do vnitrozemí narychlo stěhují nejen československé vojenské jednotky, ale především civilní obyvatelstvo. Okleštěná republika, která přišla téměř o třetinu území, se musí vyrovnat s obrovským množstvím bezprizorních uprchlíků, kteří žijí dlouhé měsíce na nádražích a v sokolovnách. Do zahraničí odchází prezident Beneš a vláda tzv. Druhé republiky řeší na východě ozbrojené konflikty, kdy si Polsko i Maďarsko brousí zuby na nová území.

1948 – komunistický převrat

Německo válku prohraje a Československo získá zpátky většinu svého předválečného území. Odsune naprostou většinu sudetských Němců a vylidněné pohraničí osidluje novými obyvateli. Lidé chtějí změnu a volají po ní v ulicích. A bohužel právě komunističtí politikové umějí ulici oslovit.

Sjezd živnostníků ve Vysokém Mýtě

Vítězství pracujícího lidu nebo komunistický puč? To v únoru roku 1948 ještě nikdo neví. Ani co bude potom. Neví to ani komunistická strana v čele s Klementem Gottwaldem. A po převratu se jen snaží udržet moc.

Podzemní chodba na Kuňku? Nesmysl!

Kunětická hora

Jsem si jistá, že každý, kdo se jen letmo dotknul historie Pardubic, mého dnešního hosta zná. Pozvání přijal emeritní ředitel Východočeského muzea v Pardubicích, pedagog Fakulty filozofické Univerzity Pardubice a také nositel Medaile města Pardubic, historik doktor František Šebek.

Co bude dál? To veřejnosti řeknou až v následujícím roce v novém programu 9. sjezdu KSČ. Ten vytyčil generální linii výstavby socialismu, kde už se objevovaly teze o zostřujícím se třídním boji. Že můžou přijít politické procesy padesátých let, tomu tenkrát nikdo nevěřil.

1968 – Invaze vojsk Varšavské smlouvy

Tuhé poměry v Československu povolily, lidé cítili změnu v každém dni. Zase už bylo možné cestovat, vydávat i číst knihy, kriticky myslet i mluvit. Přichází ale další osudová osmička a s ní srpnová invaze vojenských jednotek Varšavské smlouvy.

Na teritorium východních Čech přijíždí polská armáda. Mimo jiné obsazuje i kasárny ve Vysokém Mýtě. O pár měsíců později je vystřídají sovětští vojáci a ti zůstanou více než dvacet let.

A jaké budou naše osmičky?

Takové byly čtyři roky minulého století s osudovými osmičkami na konci. Také my vstupujeme do osmičkového roku. Nezbývá než doufat, že pokud se zařadí mezi roky osudové, nebudou to změny, které by nás posunuly jiným směrem a k jiným hodnotám, než jaké razili naši předci při budování samostatného státu před sto lety.

autor: KSA

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser