Historik, dělník, manažer. Vedoucí pevnosti musí umět všechno
Pavel Minář už 13 let vede pevnostní muzeum Hanička v Orlických horách. Trochu historik, občas stavební dělník, hlavně ale manažer, který je vždy připravený zaskočit na jakýkoliv post. V sezóně čelí návalu desetitisíců návštěvníků, v zimě pak tvrdým horským podmínkám.
Nejdřív to byl koníček, který měl kořeny už v dětství. Pavla Mináře vozil tatínek do Orlických hor na motocyklu Jawa Pérák třeba na borůvky. Cestou pak budoucí vedoucí pevnostního muzea zkoumal bunkry československého pohraničního opevnění.
Pavel Minář vystudoval železniční stavitelství na dopravní průmyslovce. Léta pracoval ve stavebnictví, pak ho život zavál do resortu ministerstva financí. K bunkrům se intenzivněji vrátil v roce 2003, kdy se mu podařilo od státu získat objekt těžkého opevnění nedaleko Mladkova v Orlických horách.
Od jara 2008 vede pevnostní muzeum Hanička, které patří městu Rokytnice v Orlických horách. Od té doby se s hrstkou spolupracovníků stará o jednu z pěti stavebně dokončených tvrzí Československa. Celkem šest nadzemních objektů, mezi nimi i dělostřelecký srub a unikátní výsuvná věž, vše propojené 1,5 kilometrem podzemních chodeb a sálů.
V létě neví kam dřív skočit
Pevnost je pro návštěvníky otevřená od začátku května do konce října. Letos tady napočítali značný počet návštěvníků – podzemí si prohlédlo přes 18 tisíc lidí. Další desetitisíce lidí pak každoročně prochází naučnou stezku, nadzemní bunkry, nebo využívá zázemí a bufetu na vstupním objektu. V létě je tvrz otevřena 6 dní v týdnu. „V práci jsem minimálně od 7 hodin do půl deváté večer. V zavírací pondělí se pak honí resty a připravujeme se na další týden prohlídek,“ popisuje léto na Haničce Pavel Minář.
Vedoucí pevnosti musí být schopen zaskočit na jakémkoliv postu – od pokladny, přes provázení návštěvníků. „Jediné, co nedělám, je práce v bufetu. Smažit langoše není práce pro vedoucího, maximálně tak natočit pivo,“ usmívá se Pavel Minář.
V pokladně, za pípou, nebo s lopatou v ruce
Prohlídky ho těší, ale každodenní kontakt s návštěvníky je někdy únavný: „Lhal bych, kdybych řekl, že mě netěší, když se lidem na Haničce líbí. Zahřeje mě u srdce, když na konci prohlídky zatleskají nebo když dostanu kvalifikovanou otázku.“
Kromě organizování prohlídek a provozu bufetu je potřeba betonový komplex udržovat v provozu, dělat běžnou údržbu od cest až po trávníky. Není výjimkou vidět šéfa pevnosti s lopatou v ruce.
Tvrz Hanička
Dělostřeleckou tvrz Hanička začalo Československo budovat před II. světovou válkou na obranu proti rozpínajícímu se nacistickému Německu. Nedokončenou tvrz musela po Mnichovu předat Československá armáda Německu. Wehrmacht zde testoval proti pevnostní zbraně. Dodnes jsou objekty poškozené po zásazích dělostřelectva, ale také testech ženistů. Ještě víc pak poškodil pevnost Národní podnik Kovošrot v druhé polovině padesátých let, který vytrhal z objektů pancéřové zvony. Po roce 1995 získalo Haničku město Rokytnice v Orlických horách, které jedinečnou památku otevřelo návštěvníkům.
Pokud se Pavel Minář nevěnuje návštěvníkům, řeší, co je potřeba opravit. Další důležitou náplní jeho práce je rozvoj muzea. „Letos si lidé mohli poprvé od roku 1975 prohlédnout zevnitř dělostřelecký srub. Uvést ho do původního stavu po úpravách v rámci akce Kahan bylo náročné. Komplikované bylo sehnat původní plány, podrobnou badatelskou práci nestíhám. Potřebuji-li nějaké archivní věci, poprosím kolegy. Přitom Hanička je památkově chráněný objekt, navíc v CHKO Orlické hory, takže musíme spolupracovat jak s památkáři, tak s ochránci přírody.“
Během stavební prací na dělostřeleckém srubu musel Pavel Minář každý den dohlížet na stavební firmu. „Je to tak specifická stavba, že bez mé přítomnosti by to prostě nešlo. Denně jsem byl na stavbě třeba 8x, aby vše bylo tak, jak má být,“ popisuje práce na poslední novince na Haničce Pavel Minář.
Kvůli novinkám se návštěvníci vrací
Právě investice a vymýšlení novinek se řeší celoročně. „Řada fanoušků opevnění se na pevnost vrací a pokaždé ocení to, co se nám tady povede třeba uvést do původního stavu.“
V zimě je sice pevnost půl roku zavřená, ale pokud by se zanedbala údržba, víc než 80 let stará pevnost by uživatele potrestala. Drsné horské podmínky uprostřed lesů správcům pevnosti nic neodpustí. „Většinu věcí si děláme sami, z rozpočtu muzea zřizovaného městem by se to nedalo v takém rozsahu a kvalitě zaplatit,“ dodává vedoucí pevnosti Hanička Pavel Minář, který nosí v hlavě plány na další zvelebení památky na dlouhé roky dopředu.
Související
-
Na tvrzi Hůrka mají světový unikát: prototyp tajné nacistické zbraně
V dělostřelecké tvrzi Hůrka mají zkušební prototyp protibetonové střely Röchling, která měla proniknout i třímetrovými železobetonovými zdmi bunkrů.
-
Exkluzivně v tvrzi Adam. Podzemní armádní sklad je přísně střežený už 60 let
Lesy nedaleko Mladkova na Orlickoústecku ukrývají jedno tajemstvími obestřené místo - dělostřeleckou tvrz Adam. Prvorepublikovou pevnost totiž stále využívá armáda.
-
Šestihodinová prohlídka tvrze Bouda: 800 schodů a občerstvení u ledového pramene
Dělostřelecká tvrz Bouda letos oslaví 30 let od zpřístupnění veřejnosti. Na podzim roku 1989 začali nadšenci vyklízet nepořádek, aby objekt uchovali pro další generace.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.