Housle vyměnil ve 14 letech za violoncello, dnes je učitelem i členem pardubické filharmonie
Jako malý se učil hrát na housle. Jak ale sám říká, stejně jako řadu ostatních dětí ho tento nástroj příliš netěšil. Ve čtrnácti letech si proto prosadil violoncello. Jeho talent byl nesporný, protože už za dva roky se dostal na konzervatoř v Teplicích a následně pokračoval na vysoké škole v Ostravě.
V hudbě ho odjakživa podporovali rodiče. „Maminka byla jazzová zpěvačka a tatínek hrál na klávesy, díky tomu se vlastně seznámili,“ říká David Matoušek. Sám má malého syna, kterého chce k hudbě také vést. Ve volbě nástroje mu podle svých slov dá na výběr a cello mu nutit nebude.
Zároveň tvrdí, že na violoncello mohou hrát už i ty nejmenší děti. „Vyrábí se pět nebo šest velikostí, standardně se začíná v šesti letech na takzvané osminové violoncello. Někdy ale chtějí hrát děti ještě dřív, třeba od čtyř let. Tam se potom používá klasická viola, na kterou se přidá bodec,“ vysvětluje David Matoušek.
Nejspokojenější v Pardubicích
Ve své kariéře působil v řadě souborů. Hrál v operním, operetním i symfonickém orchestru, chvíli uvažoval i o sólové dráze. „Jsou ale hráči, kteří se v té hře na violoncello dostali dál a jsou rozhodně povolanější k tomu, aby byli sólisty,“ vysvětluje s pokorou své rozhodnutí. Za svůj největší úspěch považuje nástup do Komorní filharmonie Pardubice. Je tady podle svých slov spokojený jak s kolegy, tak s repertoárem.
David Matoušek také učí na Základní umělecké škole. Tento rok má 19 dětí, od těch nejmenších až po maturanty. Říká, že jeho role ale není jen učit děti techniku hry na violoncello, ale pracovat s nimi individuálně. Každý tam totiž dochází z jiných důvodů. Někoho baví hra s ostatními v souboru, ale nerad cvičí, jiný zas preferuje právě cvičení a nerad vystupuje, protože se třeba stydí. „Já tam jsem od toho, abych vysvětloval souvislosti a učil je nad věcmi přemýšlet. Třeba, že pravidelný trénink přináší příjemnější hru.“
Ručně psaný koncert
Mezi jeho nejoblíbenější skladby patří Preludium G dur pro sólové violoncello od Johanna Sebastiana Bacha, což je jedna z nejznámějších skladeb pro tento nástroj vůbec. Doma má ale připravené jedny speciální noty. Violoncellový koncert, který mu věnoval nedávno zesnulý hornista a skladatel Ota Tvrdý. Do několika let by ho rád s Komorní filharmonií Pardubice nastudoval a uvedl. To je jeho velký sen, který ale vyžaduje rozsáhlé přípravy - od přepisu ručně psané partitury, přes nastudování až po zařazení na program.
Související
-
Hudba otevírá srdce, tvrdí dirigent Tomáš Židek
Hudba byla odmalička kolem něj a součástí jeho života. Tomáš Židek pochází z rodiny hudebníků, skladatelů a pedagogů. A sám pak také navázal na rodovou tradici.
-
Jak cvičí dirigent? Hudba mi jede v hlavě, směje se Josef Kurfiřt
Je odkojený libereckou operou a původně hrál na lesní roh. Jako pěvec může zpívat prakticky veškerý repertoár. Dirigent Josef Kurfiřt.
-
Z Pardubic do Metropolitní opery. Konzervatoř otevírá dveře na světová pódia
Konzervatoř Pardubice slaví v letošním školním roce 40 let své existence. Za tu dobu vychovala více než tisíc hudebníků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.