Housle vyměnil ve 14 letech za violoncello, dnes je učitelem i členem pardubické filharmonie

V hudbě ho odjakživa podporovali rodiče. „Maminka byla jazzová zpěvačka a tatínek hrál na klávesy, díky tomu se vlastně seznámili,“ říká David Matoušek. Sám má malého syna, kterého chce k hudbě také vést. Ve volbě nástroje mu podle svých slov dá na výběr a cello mu nutit nebude.

Zároveň tvrdí, že na violoncello mohou hrát už i ty nejmenší děti. „Vyrábí se pět nebo šest velikostí, standardně se začíná v šesti letech na takzvané osminové violoncello. Někdy ale chtějí hrát děti ještě dřív, třeba od čtyř let. Tam se potom používá klasická viola, na kterou se přidá bodec,“ vysvětluje David Matoušek.

Nejspokojenější v Pardubicích

Ve své kariéře působil v řadě souborů. Hrál v operním, operetním i symfonickém orchestru, chvíli uvažoval i o sólové dráze. „Jsou ale hráči, kteří se v té hře na violoncello dostali dál a jsou rozhodně povolanější k tomu, aby byli sólisty,“ vysvětluje s pokorou své rozhodnutí. Za svůj největší úspěch považuje nástup do Komorní filharmonie Pardubice. Je tady podle svých slov spokojený jak s kolegy, tak s repertoárem.

Violoncellista David Matoušek|foto:Milena Potůčková, Český rozhlas

David Matoušek také učí na Základní umělecké škole. Tento rok má 19 dětí, od těch nejmenších až po maturanty. Říká, že jeho role ale není jen učit děti techniku hry na violoncello, ale pracovat s nimi individuálně. Každý tam totiž dochází z jiných důvodů. Někoho baví hra s ostatními v souboru, ale nerad cvičí, jiný zas preferuje právě cvičení a nerad vystupuje, protože se třeba stydí. „Já tam jsem od toho, abych vysvětloval souvislosti a učil je nad věcmi přemýšlet. Třeba, že pravidelný trénink přináší příjemnější hru.“

Ručně psaný koncert

Mezi jeho nejoblíbenější skladby patří Preludium G dur pro sólové violoncello od Johanna Sebastiana Bacha, což je jedna z nejznámějších skladeb pro tento nástroj vůbec. Doma má ale připravené jedny speciální noty. Violoncellový koncert, který mu věnoval nedávno zesnulý hornista a skladatel Ota Tvrdý. Do několika let by ho rád s Komorní filharmonií Pardubice nastudoval a uvedl. To je jeho velký sen, který ale vyžaduje rozsáhlé přípravy - od přepisu ručně psané partitury, přes nastudování až po zařazení na program.