Karel Malich – sochař, malíř
Povídání s legendou českého výtvarného umění
Významný český sochař a malíř Karel Malich se narodil 18. října 1924 v Holicích. Během let 1945 – 1950 studoval na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde pracoval a studoval v ateliérech pod vedením profesorů Cyrila Boudy, Martina Salcmana a Františka Kovárny. V roce 1950 přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval grafickou speciálku u profesora Václava Silovského.
Začínal jako ilustrátor a grafik, ale intenzivně se věnoval také malbě a experimentoval s kolážemi. Od roku 1958 se Karel Malich soustředil především na zachycování krajiny. Inspiraci a motivy pro svou tvorbu nacházel v okolí rodných Holic, ale i na periferii Prahy. V roce 1960 tvořil v plenéru dvě svá zásadní díla Bílou krajinu I. a II.
Od roku 1967 se Karel Malich začal zabývat reliéfy a plastikami, v nichž se zabýval především motivy tzv. koridorů. V témže roce byl pozván, aby vystavoval v New Yorku ve slavném Guggenheimovu muzeu na výstavě „Sochařství dvaceti národů“. Od roku 1968 byl Karel Malich velmi zaujat novým materiálem, a to plexisklem. V českém výtvarném umění byl tehdy tento materiál zatím velice neobvyklý, již z toho důvodu, že byl velmi málo dostupný.
Další zlom v Malichově tvorbě nastal počátkem 70. let, kdy již mezinárodně uznávaný autor nesměl publikovat svá díla a uzavřel se v ateliéru. Začal se zabývat proměnlivými energiemi, proudícím vzduchem, pohledem na mraky. Zajímal se o architekturu a v tomto duchu vytvářel studie měst pod vodou a na poušti nebo kosmických sídlišť. Byly to odvážné futuristické studie, něco podobného je teď realizováno v Dubaji…
Od roku 1974 dochází u Karla Malicha opět ke změně tvůrčího materiálu. K tvorbě plastiky s názvem Světlo – vzduch (později přejmenováno na Kosmické vejce) byl použit drát a výsledné umělecké dílo bylo zavěšeno do prostoru. Od roku 1976 pak Karel Malich tvoří plastiky a reliéfy, kde byl drát připojen k nějaké pevné podstavě nebo základně a také se trochu začal věnovat psaní a kresbě.
Během let 1979 – 1981 se Malich ve vzpomínkách vrátil do dětství a napsal autobiografickou esej s názvem Od tenkrát do teď tenkrát. V tomto období Malich začal pomalu používat pastely a jasné barvy. Velmi jej zaujalo téma Poslední večeře, kterému se nyní naplno věnoval. Roku 1987 pracoval na rozměrných pastelech, kde jeho stěžejním tématem bylo zachycení světla a energie a byly zde již patrné četné figurální náměty (ruce, hlavy a oči).
Od roku 1988 se konalo několik retrospektivních výstav (Karlovy Vary, Brno, Pardubice), které představovaly a hodnotily Malichovo dílo. Mnoho jeho pastelů bylo vystaveno na výstavě s názvem Magicien de la Terre v Centre Georges Pompidou v Paříži. V roce 2002 opět vystavoval v Paříži. V současnosti probíhá v Jízdárně Pražského hradu souborná výstava, která soustřeďuje tři stovky děl Karla Malicha, vzniklých v období posledních padesáti let, přičemž řada z nich je k vidění vůbec poprvé.
Příští týden se k mikrofonu Jolana Voldánová pozve pardubického rodáka, hudebníka Vlastu Bičíka. Je synem významného pardubického archiváře Zdeňka Bičíka, ale nepotatil se a dal se na hudbu. Bičík je vyhledávaným varhaníkem a klavíristou. Podílel se na řadě úspěšných muzikálech (Vlasy, Rusalka, Krysař), hraje v kapelách Martina Kumžáka (Pajky Pajk a Moondance Orchestra), které se pravidelně objevují na televizní obrazovce při Stardance. Působí také jako pedagog na Státní konzervatoři v Praze. Povídání s Vlastou Bičíkem nejen o hudbě si nalaďte v pátek 5.4. po 13. hodině.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
