Kastelán je takový Ferda Mravenec, usmívá se správce hradu v Liticích

Dalibor Urban nás na státním hradu v Liticích vítá v tričku a kraťasech. Z každého slova je cítit, že svoji práci a „svůj“ hrad miluje. K vysněnému zaměstnání se dostal až po letech práce v papírnách. Průmyslový provoz chemickému inženýrovi nevyhovoval a tak v milovníkovi historie zrálo rozhodnutí na změnu.

„Cítil jsem, že ten provoz není dobrý k mému zdraví. Říkal jsem si, proč bych toho svého koníčka nepropojil se svou prací.“ Rozhodnutí uzrálo, když mu bylo něco málo přes třicet.

Mostek vedoucí na hrad. Tady Dalibor Urban vítá návštěvníky|foto:Jiří Fremuth, Český rozhlas

„V září jsem si udělal dovolenou na Svojanově. Když v pondělí kastelán s paní kastelánovou odjížděli na výlet, tak mi řekli, pane Urbane tady máte klíče a pěkně nám to tady hlídejte. Přišlo mi to hrozně úžasné, a když jsem přijel z dovolené, tak jsem šéfovi řekl, že mám pro něj dvě zprávy - jednu dobrou a jednu špatnou. První je, že se mi na dovolené moc líbilo, druhá, že končím.“

Kastelán řídí opravy i sbírá nedopalky

Dalibor Urban začal obcházet výběrová řízení a nakonec se mu podařilo získat místo kastelána v Liticích. Musel si doplnit památkářské vzdělání, ale zkušenosti technika se mu hodí. „Památkářské vzdělání mi otevřelo nové pohledy na ten objekt, které jsem měl trochu skryté, ale zároveň jsem rád, že jsem technik. Spousta těch věcí a problémů jsou ryze technického charakteru,“ usmívá se. O hrad se stará s kolegyní.

„Kastelán na malém objektu dělá v podstatě všechno, od sbírání nedopalků, údržbu, průvodcovskou činnost, přes práci na pokladně, přes práci na stavebních projektech, opravdu všechno – takový Ferda Mravenec.“

Nejkrásnější je v Liticích podzim

Rok na hradě je pestrý i díky okolní přírodě. Hrad se tyčí na kopci, který kolem dokola obtéká Divoká Orlice. „Údolí je plné buků a ty se na podzim krásně zbarvují. Ale i zima a léto jsou pěkné. V létě je to ale boj se zelení,“ zamýšlí se.

Zřícenina hradu na zalesněném návrší nad obcí Litice nad Orlicí, asi 7 km západně od města Žamberka. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka|foto:Společnost CBS Nakladatelství s. r. o.

Dalibor Urban rád diskutuje s návštěvníky: „Kastelán se celou zimu těší, až přijdou návštěvníci a pak se celé léto těší, až odejdou. Ale to je opravdu nadsázka, já mám návštěvníky rád,“ usmívá se a dodává, že dobrý kastelán dokáže doporučit i další výlety do okolí, dobrou cukrárnu nebo poradit, kde mají dobré pivo.

Neukázněných návštěvníků ubývá

„Mám rád návštěvníky, kteří se ptají. Naopak nemám rád návštěvníky, kteří k tomu hradu nemají úctu, nějakým způsobem ho poškozují, nechovají se k němu pěkně, ale takových je naštěstí minimum,“ popisuje svoje bezmála dvacetileté zkušenosti.

Zatímco sezóna, která začíná v dubnu a končí v říjnu, patří hlavně návštěvníků, ve zbytku roku se dohánějí resty. Za dvacet let se kastelánovi podařilo památku hlavně stabilizovat. „Dnes máme 90 procent kamenné hmoty opravených. U těch zřícenin není smyslem, aby se měnily nějak radikálně. Mělo by to být pořád romantické místo pěkně ukryté v přírodě,“ rozhlíží se po kamenných zdech.

Hrad Litice|foto:archív hradu Litice

Ducha nebo jinou nadpřirozenou bytost v Liticích za ta léta nepotkal, byť občas zaslechne tajemné zvuky. Pak se ale vždy najde nějaké racionální vysvětlení. „Jednou jsme slyšeli na konci dne z komnat zvuk kroků. Nakonec se ale ukázalo, že je má na svědomí vítr a vrzající dveře,“ vzpomíná na setkání s tajemnem ve středověkých zdech.

Tady sedali velikáni české země

Na konci dlouhého dne se Dalibor Urban rád posadí na kamennou lavičku u okna, kde mohl sedávat třeba český král Jiří z Poděbrad: „Jsem vděčný, že mohu být na místech, kde byli takoví velikáni. Cítím i obrovskou úctu k těmto lidem, co dokázali, kam nás směřovali, a cítím, že kdyby tu nebyli, tak bych tady nebyl ani já.“

Dalibor Urban zaměstnání kastelána miluje: „Práci mám určitě pěknou, je různorodá a zajímavá, ale přitom i náročná,“ dodává muž, který na dovolenou tráví na jiných památkách. Hrady jsou prostě jeho život.