Každá doba má svoje ořezávátka. Jaká jste měli v penálu?
Stačí jeden pohled a najednou se ocitnete třeba ve 4.A. Ve sbírce Renaty Tatíčkové byste to „svoje“ ořezávátko stoprocentně našli. Sběratelka svoji kolekci čas od času také vystavuje.
Sbírání ořezávátek nepatří zrovna k těm nejčastějším koníčkům. V Česku má skutečně velké kolekce jen pár desítek lidí. Některé ze sběratelů zajímají třeba jen stolní ořezávátka s kličkou. Jiní se zase orientují na kovové nebo jen plastové modely. V kolekci Renaty Tatíčkové, která patří k největším sběratelkám ořezávátek ve východních Čechách, najdete ale téměř všechny typy.
Dům Renaty Tatíčkové ve Stolanech u Chrudimi je uvnitř ověšený sběratelskými vitrínami. „Pravdou je, že všechny vitríny ještě nemám připravené, takže velkou část svojí kolekce mám pořád ještě v krabicích,“ dodává sběratelka. I přesto, že Renata Tatíčková vlastní jen desetinu toho, co nashromáždili největší sběratelé světa, vlastní úctyhodný počet ořezávátek. „Dnes je to už přes 1750 ořezávátek, ale úplně přesně na kus, to vám asi nepovím,“ říká s úsměvem Renata Tatíčková.
Sběratelkou od 15 let
Renata Tatíčková začala ořezávátka sbírat ještě na základní škole. „Tenkrát jsem viděla v nějakém mládežnickém časopisu fotku nějakého sběratele s ořezávátky, už si přesně nepamatuji, kde to bylo, každopádně mě ten jeho příběh oslovil. A tak jsem postupně začala ořezávátka sbírat. Dnes si asi nejvíc vážím těch, která jsem si po obchodech sháněla sama. Dnes je to samozřejmě všechno jednodušší, hodně se toho dá pořídit přes internet. Ale v obchodech, tam už taková rozmanitost není.“
Renata Tatíčková třídí ořezávátka podle materiálu, témat nebo provenience. „Například jednu z vitrín jsem věnovala kovovým ořezávátkům. Jsou to miniatury skutečných věcí nebo památek, ať už je to potápěčská helma nebo socha Svobody. Původně se taková ořezávátka vyráběla myslím ve Španělsku.“
Další z vitrín nabízí pohled na keramická ořezávátka. „Kromě sériově vyráběných ořezávátek mám také unikáty, které byste nenašli nikde na světě. K tradici patří třeba to, že když nějaký sběratel ořezávátek pořádá sraz, nechá pro své kolegy vyrobit i speciální ořezávátko. Ale ořezávátka si nesháním jen sama, celou řadu jich dostanu od kamarádů. Třeba ta historická s otočnou kličkou,“ dodává sběratelka.
Kolekce ořezávátek Renaty Tatíčkové není běžně k vidění, ale na výstavách se už objevila, například v loňském roce v Regionálním muzeu v Chrudimi. „Každý sběratel má nějaký sen. Já bych chtěla svoji kompletní sbírku vystavit. Zatím jen doma, až dodělám všechny vitríny. Udělám tak třeba radost dětem z místní školky, kdyby se přišly podívat,“ říká Renata Tatíčková.
Na skok do historie
Kdy se zrodilo první ořezávátko? To neví nikdo úplně přesně. Každopádně, co je jisté, na světě už musela být tužka. Postup její výroby si nechal patentovat francouzský chemik Nicolas Conte v roce 1795. Tuhy se nejdříve ostřily nožem. Majitelem prvního patentu pro ořezávátko se stal francouzský matematik Bernard Lassimone. Patent si nechal zapsat 20. října 1828. Později se objevovaly i další patenty, které ke zbroušení tuhy využívaly nejrůznější postupy, ať už na základě smirkového papíru nebo seřezávání čepelemi.
Za vynálezce ručního ořezávátka, tak jak ho známe v dnešní podobě, je považován Francouz Therry des Estwaux, navrhl ho v roce 1847. Ve velkém se ořezávátka ale začala vyrábět až ke konci 19. století. První elektrické ořezávátko se objevilo v USA, pravděpodobně okolo roku 1940.
Související
-
Doma má přes 50 000 cukrů, přitom už roky nesladí
František Blažek ze Svinčan zasvětil celý svůj život cukru. Nejen, že ho vařil, ale také ho přes půl století sbíral. A tak má největší kolekci baleného cukru.
-
Jeden byt. A v něm všechny vůně světa
Magdalena Papežová z Pardubic miluje vůně. Ještě víc ale jejich flakony. Patří mezi největší sběratele parfémů v Česku.
-
Doma má tisíce parte. Jsem spíš kronikář, říká sběratel
Miroslav Keleman z Chrasti u Chrudimi už desítky let sbírá smuteční oznámení. Vždyť stejně jako rodný list je se životem spojené i parte. A za ním jsou příběhy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.