Kde si pochutnávala Eliška Krásnohorská nebo vyrůstala Jiřina Švorcová? Poznejte choceňské hostince

Historie choceňských hostinců sahá až do počátků 18. století, kdy tehdy ještě kníže Kinský odkoupil někdejší dědičnou rychtu na rohu náměstí. Proměnil ji v hostinec, kde se ale mohlo dlouho čepovat jen pivo z panského pivovaru. Restaurace, která je na tomto místě dodnes, na minulost vzpomíná také díky názvu Panský dům. Současnou podobu získala za první republiky, kdy hrabě Oldřich Ferdinand Kinský budovu daroval tamní Tělocvičné jednotě Sokol. Od té doby slouží jako restaurace, hotel a zároveň sokolovna.

Na Panský dům vzpomínala také spisovatelka Eliška Krásnohorská, která zde několikrát pobývala koncem 19. století. Oceňovala zejména domácí kuchyni manželky tehdejšího majitele.

Nevěstinec U Krále Ječmínka

V této době byla Choceň oblíbeným letoviskem, kam lidé jezdili na zotavenou i z Prahy. Díky železnici, která začala fungovat už v roce 1845, bylo spojení s hlavním městem pohodlné. Někteří návštěvníci prý mířili do Chocně i za jinými radovánkami. U silnice  směrem k Vysokému Mýtu stával hostinec U Krále Ječmínka, který za první republiky sloužil i jako vyhlášený nevěstinec.

Na místě domu s číslem 13 stával kdysi hostinec a nevěstinec U Krále Ječmínka|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Výstavba železnice zanechala stopy také v místní hostinské historii. Horníci, kteří razili choceňský tunel, často navštěvovali hostinec na dnešní Dolní ulici. Pozdější majitel tohoto podniku dokonce používal psí spřežení k přepravě pivních sudů.

Mezi významné hostince patřil také podnik Na Ostrově, kde se scházela městská honorace. Ve 30. letech 20. století ho provozoval hostinský Švorc, otec budoucí normalizační herečky Jiřiny Švorcové. Ta v Chocni strávila část dětství a často na toto období vzpomínala.

Hostinec řezníka Klobásy

Další starobylým hostincem býval ten na místě dnešního Hotelu Peliny. Od 19. století byl centrem spolkového života, především místních ochotníků, kteří zde zřídili první choceňské divadlo.

Na počátku 20. století hostinec převzala rodina Rozlílků a přejmenovala ho na U Rozlílků. Dům také sloužil k ubytování letních hostů z vyšších vrstev, kteří mohli přímo z hotelu přecházet na pláž u říčních lázní. Ty však v 50. letech 20. století z hygienických důvodů zrušili, a to i proto, že město stále nemělo zcela funkční kanalizaci. Po roce 1948 byl hostinec znárodněný a dostal název Hotel Peliny. Současná podoba vznikla na přelomu 80. a 90. let, kdy musely kvůli velkolepým plánům zaniknout i další dva historické domy. Jeden z nich se pyšnil novorenesanční fasádou.

Nedaleko náměstí, pod zvonicí kostela, stával až do 80. let 20. století další hostinec. Ve 2. polovině 19. století ho založil řezník František Klobása. Později sloužil jako stanice Klubu českých turistů a v 2. polovině 20. století zde byla taky speciální místnost s kulečníkovými stoly, kde také pořádali okresní turnaje. Milovníci tohoto sportu stejně jako budova hostince ale museli ustoupit rozšíření silnice.

Hostinec v průběhu své existence měnil majitele i podobu, dochovaly se ale informace o nápisu, který ho dlouho zdobil: „Každé soužení v sobě ubiješ, když dobře pojíš a popiješ.“