Když klientka přijde pro kalhoty a odnese si celý šatník, tak je to bomba, směje se oděvní výtvarnice

Ilona Donátová v oděvnictví podniká 30 let. Jako malá holka chtěla ale vyhrát olympiádu a nakročeno měla skvěle. Byla juniorskou Mistryní světa v běhu na tři kilometry. Vystudovala ekonomku a pak textilní chemii. První produkty jejího ateliéru byly svetříky, které sama pletla.

Dnes má obchod v Praze, Jičíně i v Jablonci nad Nisou. Vystavuje na veletrzích v Düsseldorfu nebo v Lipsku a její oděvy se prodávají i na Slovensku, Německu nebo v Rakousku.

Spíš než módní nebo oděvní návrhářka jsi výtvarnice. Říkám to správně?

„Je to široký pojem, v téhle branži jsem přes třicet let a minimálně dvacet pracuju s pětadvaceti až třiceti zaměstnanci, takže to asi hovoří za vše. Tím, že jsem udělala tu textilku, se považuju spíš za textilního chemika, nebo za člověka, který chce ovlivňovat složení oděvů.“

Co je na tom nejdůležitější? Proč chemie dělá ve výsledku to nejpodstatnější? Protože vytváří pohodu?

„Jednoznačně. Když tvořím novou kolekci, tak chci vědět, co od ní očekávám. Když vím, že to bude do horkého léta, tak upřednostňuji třeba přírodní materiály, protože v tom nám je skutečně dobře a navlhavost těchto textilií je vysoká proti syntetikám. Na druhou stranu zase v zimě ráda tu syntetiku přidávám, některé mají vysokou výhřevnost a potřebuji, aby lidem bylo teplo. Užitná kvalita materiálů a možnost to ovlivnit je asi to primární, co chci.“

Jak se rozplynul sen vyhrát olympiádu?

„Zranila jsem se. Podpůrné prostředky jsem tehdy odmítla, a vlastně i můj trenér to odmítal. A to tělo nemůže vydržet tak těžkou zátěž, kdy běháš dvakrát denně, byly týdny, kdy jsem běhala denně kolem čtyřiceti, pětačtyřiceti kilometrů. Sport mě provází celý život, protože i ty modely, které tvořím, jsou sportovně-elegantní a pro mě alfa a omega je pohodlnost a to, že se můžu v tom oblečení ohnout, rychle jít a ještě vypadat dobře.“

Alfou a omegou je pro mě pohodlnost.

Zákazník je konkrétní tvář, nikoliv položka v účetnictví. To jsou tvoje slova. Jakou roli hraje psychologie? Poznáš na zákazníkovi, s čím přichází a víš dopředu, co si nakonec odnese? 

„Jasně, že ne. Já primárně mám lidi hrozně ráda. Když klientka přijde pro kalhoty a odnese si celý šatník, tak to je bomba.“

Co je pro tvoje modely velmi příznačné, je kombinace různých materiálů. Umělá kůže a krajka, úplet a satén, hedvábí a úplet. Rozumím tomu, že nestačí, co je běžně k dispozici. Jak to vypadá, když tvoříš?

„Já miluju psy a jednou jsme byli na procházce a najednou jsem se zahleděla do kůry stromu, kterou jsem nafotila a pak jsme ji zpracovali v počítači, stáhli jsme obrázky do sebe a poslala jsem to IT specialistovi, se kterým pracuju na materiálech, a realizovali jsme takzvaný dutinový úplet, který mám ve firmě, používám ho minimálně šest let. Je to dvouvrstvá pletenina, je to vyplétané do kůry stromů, že vám to tvoří takový zvláštní reliéf. Kalhoty, saka, sukně vám z toho vydrží – a za to dám ruku do ohně – deset let.“

Je něco, podle čeho se pozná, že je to model od tebe?

„Smysl pro detail, aplikace, nášivky, atypické střihy. Spousta sportovních prvků, jakou jsou kapucky, sportovní řasení. Řasení v pasové linii, aby zaniklo bříško a vynikl pas. Takové ležérní kalhoty, které mohu nosit jako tepláky, ale když si vezmu podpatky, tak si je mohu vzít do divadla.“

Existuje dokonalý šatník? A jak ho vytvořit?

„Asi ano. Já bych zvolila nějaké basic oblečení a k tomu bych přidávala pár módních kousků, aby se ty věci daly mezi sebou kombinovat. Úplně ideální je několik oděvních součástí, abyste pokaždé byla jiná. Džíny, černé kalhoty, koktejlky, černé sako, džínové sako, halenky, bílá košile. Miluju pánské prvky v ženském šatníku. Žena se může krásně učesat, nalíčit a vypadá sportovně. A pak si vezme zajímavé sáčko a to úplně stačí. Pak je velmi trendy a zajímavá. Jedním oděvem se můžete změnit úplně celá.“

Spustit audio

Související