Když Rom urazí Roma

Příběh o kole začal idylicky. Bylo sobotní, podzimní odpoledne, plné slunce. Čekala jsem na kolínském Zálabí na autobus, který mě odveze na nádraží, odkud budu pokračovat do Prahy, do Činoherního klubu, kde jsme měli záskokovou zkoušku, což znamená, že jeden herec onemocněl, a tak za něho musí „zaskočit“ jiný a proto bude před představením záskoková zkouška.

K autobusové zastávce se pomalu blížila rodinka. Rodičům mohlo být kolem pětadvaceti a kolem nich pobíhala tříletá holčička.

Byl na ně krásný pohled! Vyzařoval z nich klid, spokojenost, radost. Šli pomalu, a i když si rodiče povídali, oba neustále koukali po holčičce.

Všimla jsem si, že přes most, po chodníku, jede na kole asi dvanáctiletý kluk. Tihle kolínští cyklisté, malí, mladí, staří, kteří jezdí po chodníku sem a tam, mě naučili chodit rovně, neuhnout ani krok na stranu, a za mostem, kde se většinou rozhodnu, že půjdu do jednoho z obchodů po levé ruce, nikdy nezahnu, aniž bych se nepodívala, jestli za mnou nejede kolo. 

Nepřijde vám to hloupé? Ono nestačí, že nám, chodcům, říkají, že na přechodu je dobré, když s řidičem navážeme oční kontakt, aby věděl, že opravdu chceme vstoupit na přechod - my se ještě budeme bát chodit po chodníku, a budeme se otáčet pokaždé, když budeme chtít na chodníku udělat krok stranou. Ano, my chodci, se musíme naučit dívat se, jestli za námi náhodou nejede po chodníku cyklista, který by nás mohl převálcovat. Samozřejmě, že kolínská městská policie pokutuje cyklisty, kteří jedou po chodníku - ale řekněte mi, který cyklista pojede po chodníku, když uvidí policajta? Žádný.  

Tohle všechno mi proběhlo hlavou strašně rychle, mezi tím ten dvanáctiletý kluk projel na kole kolem té „mé rodinky“, otec holčičku rychle stáhl stranou a na kluka zakřičel. 

„Co jezdíš po chodníku?!“

Kluk prudce zastavil, seskočil z kola a zaječel na něj.

„Drž hubu, ty svině černá!“

Holčička se podívala na otce, maminka si ji k sobě přitáhla a zkoprnělý otec a manžel se zmohl na jediné.

„A co jsi ty,“ křikl na malého cyklistu, ten nasedl na kolo a pelášil po chodníku dál. 

Ti tři šli dál k mostu, holčičku vedli uprostřed a drželi ji za ruce. A věříte, že jsem z nich už klid, ani spokojenost necítila? A radost už vůbec ne.

V tu chvíli mě napadlo, že to, čeho jsem byla právě svědkem, je o moc horší, než nebezpečná jízda na kole po chodníku…