Nuda pláž

...Osobně se nevyžívám ve sledování nahých lidí, nejsem vyloženě nudista, ale štvou mě schnoucí plavky na těle. Mám z toho nepříjemný pocit. Takže pokud jdeme na plavečák, beru si s sebou kromě plavek ještě suché šortky, abych se po vykoupání převlékl. A víte, kde se nemusím převlékat do suchých šortek? Na nuda pláži!

Nikdy nezapomenu na dobu cca před 13 lety, kdy jsem manželku Růži, tenkrát ale ještě nebyla manželka, vzal poprvé na nuda pláž v Poděbradech na jezeře - sice jsme už spolu byli na plavečáku v plavkách, ale nazí ne.

Procházeli jsme pláží narvanou lidmi v plavkách, když jsme míjeli ceduli s nápisem BEZ PLAVEK, pravila znervóznělá Růži: „Nejdeme tam, kam si myslím, že jdeme?“

„No, jenom nakoukneme, když tam nebude tolik lidí jako tady, tak …“ Obhajoval jsem před přítelkyní svůj morálně odvážný úmysl tím, že chci jenom najít lepší místo, kde umístit deku a táhl ji dál.

„Tamhle pod tím stromem je pěkný stín a nikdo tam není.“

Růži kroutila hlavou a nevěřícně zírala na prsa a pindíky všude kolem. Když jsem rozprostřel deku, zamumlal jsem k ní, jestli nechceš, nemusíš si svlíkat úplně celá. Tady na to nikdo moc nekouká.

Jenže přítelkyně Růži zabodovala a svlékla se celá. Nuda pláž jí nevadila. Rychle se rozkoukala, tamhle pokecala s nějakou známou paní, tamhle ochutnala z keře špendlíky a prostě zapadla.

A já tehdy zjistil, že ji budu milovat!!!

Od té doby tam jezdíme každý rok. Naši kluci, Vašík a Honzík, jsou odmala na nahotu zvyklí, na pláži si staví hrady, tunely a občas se i do písku zahrabávají. My ležíme pod stromem, manželka si čte, já taky, občas se zvednu, koukám, co dělají kluci, ale vše je v pořádku, hlídají se sami. Pak seberu mravence z Růžina kotníku a konstatuji, že na nás paád ze stromů hmyz. Manželka přikývne a já si najdu brejle, abych si taky četl, ale pak si lehnu na znak a zeptám se: „Píšou ve tvým časopisu něco pěknýho?“ Já občas čtu ženské časopisy.“ A prásk! Dostal jsem hodnotným časopisem ránu do stehna. „Měls na noze hovado.“ Chvíli jsem přemýšlel jak pokračovat, ale další pokus o dialog jsem skončil a radši si četl svou knihu. A … a … nejspíš jsem usnul.

Probudím se … Slunce žhne, mění dráhu, co po ránu ve stínu kvetlo, teď už sluncem prahne. Nuda pláž.

Manželka je ve vodě s Honzou a s Vaškem, výskají, cákají a Vašek na mě mává a křičí. „Tati, budeme si hrát na ponorku?“ Jdu k nim a pomalu své rozpálené tělo nořím do vody. „Jo, za chvíli, hlavně na mě teď necákejte.“ Opatrně se nořím do vody, ale vtom se za mnou vynořila manželka, udělala, Huáááá hlasem mořské sirény, pak mě objala silou Krakena a donutila mě nořit se hloub i proti mé vůli. Objímali jsme se. Ne moc vyzývavě. Decentně. Kolem byli lidi.

Když jsem získal rovnováhu, stála mi na nártech, aby byla vyšší, ještě stála na špičkách. Dali jsme si pusu. To bylo celý. Jsme na veřejnosti. Pořád ji miluju.

A pak se ozval Honzík: „Mamí, Vašek mě topí!“...

Děkuju Jeníkovi Mrkvičkovi, jeho milované Růži a synům Vašíkovi a Honzíkovi za to, že nás všechny dokonale naladili na prázdniny, které na nás čekají! Všichni si je užijte do nádherné letní sytosti!