Lidé už nechodí jen pro hříbky, zkouší holubinky nebo muchomůrky

„Klasikou jsou hřibovité houby, které jsou žádané a vždycky byly a budou. Sezónně když jsou dobré roky, tak začínají být velice žádané ryzce, z okruhu ryzce smrkového, borového, lososového a podobně,“ říká mykolog Pavel Brůžek.

Podle něj začínají lidé sbírat holubinky, protože ty rostou i v době, kdy jiné houby nebývají. „Obrovská výhoda u holubinek je v tom, že stačí poznat, že je to holubinka stoprocentně a jako u jediného rodu po ochutnání, pokud je příjemná na chuť, tak ji lze sebrat a zkonzumovat,“ dodává mykolog Brůžek.

Holubinky nasbírané na východě Čech|foto: Honza Ptáček

Stane se, že nějaký druh hub upadne v zapomnění a zmizí z knížek, atlasů a kuchařek. „Byl to příklad třeba čechratek podvinutých, které byly dřív považovány za tržní jedlé houby a dnes jsou považované za jedovaté. Tenhle trend ale díky průzkumům a zjišťování určitých jedovatostí nebo alergií nebo citlivostí organismu na některé houby, tak se promítá i v těch atlasech a trošku se v nich může promítnout i změna díky klimatickým podmínkám a dalším věcem,“ říká mykolog.

„Naši rodiče a prarodiče říkali, že sbírali dva nebo tři druhy. Lišky, bílé hřiby a nic moc jiného nesbírali. Poslední roky byl trend spíš sbírat hřiby hnědé. Díky odsíření půdy a dalším vlastnostem, které se v průběhu let mění, tak lze předpokládat, že se začnou vracet lišky a bílé hřiby a zase začnou mizet hnědé hřiby a i to se objeví jako trend na tom, co lidé budou sbírat a vyhledávat,“ uzavírá Brůžek.