Litomyšl by měl rád i Uko Ješita. Učí se tam japonsky

„Když byla výuka v pátek odpoledne, prokázala se motivace. Zájemci přicházeli v době, kdy v budově kromě školníka a mě nikdo nebyl. Navíc se museli učit těžký, exotický jazyk,“ oceňuje učitel Jiří Prokop.

Proč japonština?

Mezi partnerská města Litomyšle patří i japonské Matsumoto. Proto se podle ředitelky Ivany Hynkové už deset let japonština učí. „V prvních třech letech se o to starala rodilá mluvčí. Ale tam to ještě šlo přes angličtinu. Učit se jazyk přes dva jazyky jde velmi těžce. Od roku 2009 jsme oslovili pana Jiřího Prokopa, který v Japonsku několik let žil. Jsme jednou z mála středních škol, která japonštinu vyučuje. Do Litomyšle jezdí velké množství Japonců na festival Smetanova Litomyšl, dívají se na zámek, Zámecké návrší. Město někdy vybízí studenty, jestli by nepřišli překládat, provázet japonskou delegaci a podobně.“

Třeba studenta Šimona Votřela Japonsko samo o sobě zajímá. „Líbí se mi. Zkusil jsem japonštinu a zalíbilo se mně to. Rád bych se tam podíval nebo si s Japonci promluvil, ale myslím si, že na to zatím nemám.“

Učitel Jiří Prokop oceňuje u studentů výdrž a motivaci. „Učení beru jako radost. Jazyk jsem si musel osvojit. Přednášel jsem japonsky i na univerzitě. Musel jsem si udělat státnici, tedy prokázat, že ovládám jazyk slovem a písmem. Písmo představuje další velké úskalí. Teď už jazyk v každodenním životě nepoužívám, ale rád ho předávám. Jsem rád, že mně gymnázium v Litomyšli takovou možnost nabídlo.“

Japonsko jako druhý domov

Přesně tak to Jiří Prokop má. „Když jsem tam přijel poprvé, myslel jsem si, že bych si tam v životě nezvykl. Rozdíl byl velice markantní. Ale když se snažíte přizpůsobit jejich životnímu stylu, naučíte se jejich jazyk, pak vás přijmou mezi sebe. Na život tam si pak velice rychle zvyknete. Sžijete se i s tamní kulturou.“

Japonština zrovna nepatří mezi snadno naučitelné jazyky: „Má jiný slovosled, používá jiné gramatické kategorie, přechodníky, složité tvary, dokonce třeba minulý čas přídavných jmen a podobně. Když se chcete tento jazyk naučit, musíte ho dlouho přijímat. Až po delší době začnete, lidově řečeno, rozvazovat. Po třetí lekci angličtiny můžete překládat jednoduché věty. V japonštině ne.“

Prokop si z Japonska přivezl různé suvenýry. „Třeba soudek na saké, jak se dřív skladovalo a prodávalo. Pak jsem přivezl asi i nejmenší pivo na světě. Ta plechovka má jeden decilitr. Sledoval jsem, jak vychází česká literatura v Japonsku. Vychází jí tam v překladu víc než u nás japonské. Třeba Babička, Švejk, ale i Orbis pictus Jana Amose Komenského. Byl jsem překvapený, kolik japonských učitelů ji má ve své knihovně jako unikát. Šlo vlastně o první učebnici v dějinách světového školství.“