Luli: Národ, který tančí a zpívá

Pan Garik Avanesian je fotograf arménského původu, který často fotí lidi jak v Arménii, tak v Tádžikistánu. Fotí tzv. Luli - u nás bychom řekli Romy, ale v bývalém Sovětském svazu není slovo cikán hanlivé jako u nás, není to žádná nadávka. Kdy jste se poprvé dostal k tomu, že chcete fotit Luli?

„Zaměřuji se na etnografické fotografie. Co se týče Lulů, tak já jsem několik skupin vezl do Uzbekistánu.“

Tady máme jejich obraz…

„To je celá vesnice v Uzbekistánu. Já se s nimi hodně skamarádil. Ptal jsem se barona – jak byste řekli tady v Evropě, ale u nich je to vážený člověk, který absolvoval cestu do Mekky – na to, když jsou cigáni, proč si vlastně říkají Luli? A on na to, že cigáni věří v Ježíše, ale oni v Alláha. Tedy v tom je rozdíl.“

„Mě to nedalo, proto jsem hlouběji zapátral a našel jsem následující hodnocení – v překladu z perštiny jde o národ, který tančí a zpívá. A pochází z Persie! Tedy jde o národ s tradiční perskou kulturou, oddaní islámu.“

To se učí na romistice, tedy v rámci oboru na Univerzitě Karlově, že dnešní Romové přišli přes Perskou říši. Vy jste tedy jejich potomky navštívil a měl možnost s nimi mluvit a fotit je. Na jedné fotce vidíme, jak žijí …

„To je brzo ráno, v Puškaru, kde se koná festival a prodej 50 tisíc zvířat, většinou velbloudů. V noci, kdy je strašná zima. Přes den je ale 30 stupňů.“

Pane Avanesiane, Vy jste měl výstavy po celém světě – kde bychom mohli teď vidět Vaše fotografie?

„Do 12. března bude otevřená výstava v Písecké Bráně, u stanice metra Hradčanská (Praha 6). Další výstavu v ČR zatím neplánuji. Pokud posluchači O Roma vakeren cestují po světě, tak v květnu budu vystavovat asi 50 fotografií v řeckých Athénách.“