Milan Špinka jako unikátní vítěz Zlaté přilby. Co mu skoro 50 let nemůže nikdo vzít?

„Na vítězství vzpomínám velice rád. Je to taková srdeční záležitost. Můj otec Zlatou přilbu moc chtěl už v dobách, kdy se jezdila na dráze dnešní Velké pardubické. Dostal se nejvýš na třetí místo. Taky jsem si jí považoval, ale pro něj byla daleko víc,“ přiznává dodnes jediný čistokrevný rodák z Pardubic, který stanul na nejvyšším stupni.

Zlato z ledu

Příběh Milana Špinky zachycuje nová kniha motoristického novináře Jiřího Hájka. „Letos uplynulo 100 let od narození pana Miloslava Špinky. A navíc jeho syn Milan slaví 45 let od zisku titulu mistra světa na ploché dráze na ledě. Kniha Zlato z ledu mapuje jejich závodní kariéru, ale i různé osobní zážitky po skončení aktivní činnosti.“

Že se tohle řemeslo opravdu dědí z otce na syna, dokazuje sám Špinka: „Otci jsem se nejdřív snažil dělat mechanika. V tom prostředí jsem vyrůstal a asi mě nečekalo nic jiného.“

Milan Špinka neměl štěstí na sportovní dlouhověkost: „Táta končil kariéru až někdy ve dvaapadesáti. Já jsem sice moc nepadal, ale když už, tak jsem měl zranění velká. Aby se člověk vrátil do špičky, musí být stoprocentní. Hlava by chtěla, ale ruka ubere plyn, a pak už to není ono. Ještě jsme se Zdeňkem Kudrnou získali tři tituly vicemistrů světa ve dvojicích. Závodní činnost jsem ale v roce 1985 ukončil.“

Plochá dráha z druhé strany

Kniha v další části popisuje osudy Milana Špinky v roli trenéra mládeže, rozhodčího ploché dráhy, funkcionáře Mezinárodní motocyklové federace FIM a manažera české plochodrážní reprezentace. Publikaci doplňuje bohatá statistika a množství fotografií.