Mladé babičky objevují přechodnou pěstounskou péči. Pěstounů je ale pořád málo
Ne každý člověk dokáže být pěstounem. Přijmout do rodiny cizí dítě, které je navíc emočně nestabilní, je velmi náročné. Pěstoun musí být připraven na případné problémy.
„Pěstouni mohou být přechodní a dlouhodobí. Přechodní pěstouni dělají nesmírně záslužnou činnost. Jsou to vlastně zaměstnanci státu, kteří jsou připraveni 24 hodin denně, a pokud je potřeba dítě přijmout, musí hned reagovat. Velmi často se jedná o miminka. Přechodná péče trvá maximálně rok.
Po roce by ideálně dítě mělo odejít k dlouhodobým pěstounům, kteří ho pak vychovávají do dospělosti,“ popisuje koordinátorka kampaně Staň se pěstounem Hana Slezáková z organizace Amalthea.
Přechodnými pěstouny bývají podle Hany Slezákové často lidé, kteří už své vlastní děti vychovali a mají ještě dostatek síly na výchovu i čas. Často to bývají mladé babičky, které mají ještě prostor a čas nabídnout svou náruč dětem, které to potřebují. Přechodným pěstounem se může stát jednotlivec i pár.
Přechodná péče je podle Hany Slezákové lepším řešením, než ústavní péče. „Stoprocentně je to lepší, protože dítě potřebuje být v raném věku navázáno na jednu osobu. A to se nemůže v klinických ústavech při sebelepší snaze a péči podařit,“ míní Slezáková.
Pěstounů je stále málo. Podpořit je má Bábovkový den, který se koná tento týden. Jak se připojit? Poslechněte si v záznamu pořadu.
Související
-
Chcete se stát pěstouny? Poradíme, kde hledat v Pardubickém kraji podporu
Přemýšlíte o tom, že byste nabídli domov dítěti, které ho potřebuje? Uvažovala o tom i Dagmar Zezulová. Nakonec si na začátku devadesátých let vzala do péče čtyři děti.
-
Pěstouni bojují s pověstí a je jich málo. Změní se to?
Jejich práci někteří obdivují, další haní. Kolem pěstounství se postupně vytvořila řada mýtů. Snaží se je rozptýlit třeba i vrcholící Týden pěstounství.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
