Mor, neštovice a španělská chřipka – pandemie, ze kterých se můžeme poučit

„Karanténu poprvé zavedli v roce 1377 v Dubrovníku. Zjistilo se, že když námořníci zůstanou nějakou dobu na lodích, část z nich sice umře, ale zbytek přežije. Nákaza morem se projevila už během šesti dnů. Ti, kteří přežili,  zůstali zdraví  a po čtyřiceti dnech už nemohli nikoho ohrozit,“ vysvětluje počátky izolace historik Vladan Hanulík z Univerzity Pardubice.

Populace promořená morem

Proč mor nakonec vymizel? Podle teorie, která převažuje, došlo k postupné imunizaci lidí. První nákaza vyhubila třetinu obyvatelstva, ti, kteří zbyli, získali imunitu. Do měst se ale nastěhovali noví lidé z venkova.

„A ti už imunní vůči moru nebyli. Za třicet let přišla další vlna, která postihla tuto menší část nových lidí. Následovala další vlna, která účinkovala na stále menší počet lidí. Tak se to opakovalo a snižovalo až do první třetiny 18. století, kdy mor vymizel,“ vysvětluje historik Hanulík.

Odborník na dějiny medicíny Vladan Hanulík z Ústavu historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice|foto:archiv Vladana Hanulíka

První vakcína: hnis z neštovic ve skořápce

Mor, který se podařilo vymýtit, nahradily v 18. století pravé neštovice, které decimovaly společnost ve velkém. Ničily Evropany do té doby, než se zjistilo, co na ně působí. Mnoho lidských životů zachránil  lidový způsob léčby neštovic hlavně v oblasti dnešního Turecka.

„Na podzim se tam pořádala vesnická shromáždění. Tamní žena  přinesla skořápku se zbytky hnisu z neštovic. Nabírala hnis jehlou a aplikovala do kůže shromážděných lidí. A to je počátek očkování. Evropané to pak prostřednictvím manželky britského velvyslance v Cařihradě odkoukali a začali aplikovat v Anglii v polovině 18. století,“ říká Vladan Hanulík z Univerzity Pardubice.

Fatální vlna španělské chřipky

Španělská chřipka, která přišla do Evropy před sto lety, se zatím podle Hanulíka se současnou pandemií nedá srovnávat. Její dopad byl fatální. Tehdy se nakazila třetina populace. První jarní výskyt španělské chřipky v roce 1918 byl ještě poměrně mírný. Lidé udávali bolesti hlavy, vysoké teploty a umírali jen ti oslabení jedinci.

„Ale v září se nemoc vrátila v plné síle. I dnes nám hrozí nebezpečí mutace viru a jeho návratu, bylo by naivní si myslet, že se ho navždy zbavíme,“ varuje Vladan Hanulík.

A odkud vir španělské chřipky přišel? Ne ze Španělska, ale z Kansasu. Spojené státy se v roce 1918 aktivně zapojily do první světové války, zato Španělsko se jako jediné neúčastnilo. Proto jeho představitelé neměli důvod ze strategických důvodů skrývat počet nakažených a mrtvých. Nezasvěcení lidé v jiných evropských zemích pak došli k názoru, že epidemie se masivně projevila právě ve Španělsku, odtud název španělská chřipka.  

Co skutečně společnost potřebuje?

Některé věci a činnosti, o kterých jsme si mysleli, že se bez nich nemůžeme obejít, zcela vymizely. „Například úplně zmizel profesionální sport. Ukázalo se, že astronomicky přeplácené sportovce ve vybraných sportech k ničemu nepotřebujeme. Naopak se potvrdilo, že potřebujeme lékaře, ošetřovatele, prodavače, popeláře, zemědělce a další profese, které jsou v mnoha případech naprosto podhodnocené. Třeba se podaří tento systém narovnat,“ doufá historik Vladan Hanulík. A dodává: „Zapamatujme si vzájemnou ohleduplnost, kterou mezi sebou teď projevujeme. Chráníme se všichni navzájem, nespoléháme se na nikoho jiného. A tak by to mělo být i v běžném stavu.“