Možděnická Malá Vídeň láká na malebné roubenky

První písemná zmínka o vesnici Možděnice pochází z roku 1577. Samostatnou obcí byla do roku 1960, kdy se sloučila s Dřevíkovem a Rváčovem do jednoho celku Vysočina.

13 fotografií

V Možděnici se nachází dvě památkově chráněné stavby - roubená stavba bývalé kovárny z poloviny 18.stol. a roubená stará jednotřídní škola s bytem pro učitele, kterou si Možděničtí postavili v roce 1814. O podobě vyučování před i po stavbě školy se můžeme dočíst ve školní kronice, která je uložená ve Státním okresním archivu Chrudim. 

V březnu roku 1830 začal tuto kroniku psát tehdejší řídící učitel Václav Lát. V úvodu vyzdvihl prospěšnost školního vzdělávání: „Stromky, mají-li ovoce chutné nésti, nutno je štěpovati. Koně, vola v tahu, psa ve stráži a honbě nutno dříve cvičiti. A čemu nenaučí se Jeníček, nenaučí se Jan.“

Dvě roubenky od jinud

V sedmdesátých letech stály naproti kovárně dvě roubené stavby, které byly do Možděnice přemístěny jako muzejní exponáty z jiných koutů Vysočiny. Možděnice měla být součástí širšího skanzenu Veselý Kopec a v jejích centru měla stát expozice tradičních řemeslných dílen. Dílnu (původně sýpku), výměnek s chlévem a kovárnu tak mohli milovníci lidové architektury a tradičních řemesel obdivovat až do roku 2003, kdy z původního projektu sešlo a obě budovy se po třiceti letech opět stěhovaly. Tentokrát už na Veselý Kopec, kde jsou návštěvníkům opět zpřístupněny. 

Znovunalezená Pamětní kniha Možděnice|foto:Šárka Kuchtová, Možděnice

Malá Vídeň?

Nepodařilo se nám dojít k jednomyslnému závěru, proč se Možděnici říká Malá Vídeň. Pan Jindřich Nevole, který se v Možděnici v roce 1934 narodil a prožil v ní celý život, říká, že vesnice žila natolik bohatým životem, že se jí říkalo Malá Vídeň: „Byly tady dvě hospody, dva krámy, hrálo se tu ochotnické divadlo, vždyť tady žilo přes 500 obyvatel!“ vysvětloval pan Nevole.

Jeho snacha Jaroslava Nevolová dělala vlastní průzkum mezi staršími obyvateli Možděnice a přišla s vysvětlením, že mnoho místních odcházelo po vyučení na zkušenou do Vídně. Kronika uvádí, že se tak říkalo kvůli očividnému blahobytu, ve kterém vesničané žili, neboť si dostatečně vydělávali tkalcováním a síťkováním. 

Ale se zcela odlišným vyjádřením přišel Josef Roleček ze sousední vesnice Hluboká. "Lidé si jezdili do Vídně pro sirotky, doma v Možděnici je do patnácti let vychovávali a pak je zase vrátili. Byla to obdoba pěstounské péče a taky jistý výdělek," vzpomínal na vyprávění své maminky Josef Roleček.

Máte vlastní vysvětlení Malé Vídně? Dejte nám vědět. Spolu s Vámi budeme po původu tohoto označení pátrat dál.