Kde trénovali Vaťáci z Trhové Kamenice?

Pohled na Trhvou Kamenici z vrchní části sjezdovky
Pohled na Trhvou Kamenici z vrchní části sjezdovky

Před čtyřiceti lety jezdily děti z Trhové Kamenice na lyžích, které měly kovové šroubované hrany, na nohou nízké šněrovací boty a místo zimních bund vaťáky. Jezdily za místní lyžařský oddíl a vyhrávaly závody na mnohem prudších svazích, než byl ten v Trhové Kamenici. A pro svůj typycký oděv jim ostatní říkali Vaťáci z Trhovky.

Trhová Kamenice leží v mírném údolí a okolní svahy lákají v dobrých zimách lyžaře. V sedmdesátých letech dochází obecně k vyššímu zájmu o lyžování a tak byl pro severovýchodní stráň nad Trhovou Kamenicí v srpnu 1978 zakoupen lyžařský vlek. Byl to jeden z posledních, který vyrobila Transporta Chrudim. Nadšenci z lyžařského oddílu si od státního statku půjčili autovlek a tím provizorně zajišťovali pohon vlečného lana.

Byl to tzv. kotvičkový vlek, kdy si každý lyžař svoji kotvičku vozil uvázanou kolem pasu, nebo ji měl zastrčenou ve speciální kapse na spodní části nohavice. Cena za jednu jízdu byla stanovena na 50 haléřů.

Vaťáci na závodech

První závody, kterých se Vaťáci zúčastnili, pořádal chrudimský oddíl lyžování O štít města Chrudimě. Vaťáci tehdy obsadili čelní místa a jejich úspěch byl obrovskou motivací pro další kamenické lyžaře. Jejich nadšení muselo být opravdu velké, neboť cesta na závody do hor začínala v sobotu o páté hodině ráno a domů se závodníci vraceli kolem sedmé večer. Bez nadšení rodičů, by takové přesuny nebyly možné.

Stará sjezdovka v Trhové Kamenici

Během podzimu 2005 jste měli možnost zaregistrovat rozsáhle změny v areálu Lyžařského klubu. Kotvičkový vlek přestal stačit nárokům lyžařů a tak v roce 2005 došlo k radikální modernizaci areálu. Klub koupil nový ( 300 metrů dlouhý) vlek LV 315 s talířovými unášeči. O rok později přibyla do vybavení areálu sněžná rolba. Celý svah byl osvětlen a tím se rozšířila doba provozu a zvýšila bezpečnost.

Nová sjezdovka na Hluboké

Když býval příhodný sníh, sjížděli lyžaři ze Ski klubu i okolní svahy. Na jednom takovém nedaleko vesnice Hluboká si plánovali, že tam jednou postaví vlek. A po letech skutečně postavili. A nejen to. Vybudovali moderní lyžařský areál s dvěma velkými a dvěma dětskými vleky, s upravovaným sáňkařským svahem, s umělým zasněžováním i večerním osvětlením. Severovýchodní postavení svahu zajišťuje hlouhodobé udržení sněhu až do jarních měsíců.

Umělý sník na Hluboké výrazně prodlužuje sezónu

Židé byli přirozenou součástí trhovokamenické společnosti

Židé se přestěhovali do Trhové Kamenice ze Dřevíkova za lepšími životními a obchodními možnostmi. Podnikali ve vlasařství, vykupovali po vesnicích vlasy a z nich vyráběli vlasové síťky. Byl to poměrně výhodný obchod a síťky se vyvážely až do Anglie.

Před válkou žily v Trhové Kamenici tři velké židovské rodiny: Bergmannovi, Fuchsovi a Weisensteinovi. Tyto rodiny se přirozeně podílely na společenském životě obce i jejím vedení (p.Bergman i p.Fuchs byli starosty Trhové Kamenice). Z vlastních zdrojů podporovali obecní projekty, například doplatili pomník padlým z první světové války.

Pomník obětem holocaustu v Trhové Kamenici

V roce 1939  se podařilo emigrovat Karlovi Bergmannovi, ostatní museli v letech 1941 až 1942 do transportu. Z koncentračního tábora se vrátila jen Eva Fuchsová. Karel Bergmann vstoupil v Anglii do RAF a tam působil až do konce války. Život a společenské prostředí se v Trhové Kamenici po válce změnily. Karel Bergman chtěl získat zpět továrnu, dům a vybavení, a pokračovat v rodinné tradici. Nepodařilo se mu to a tak se vrátil do Anglie a tam žil až do konce života. V novém poválečném prostředí se dobře necítila ani Eva Fuchsová, ani ta v Trhové Kamenici nezůstala.

Židovská kapitola se tak v Trhové Kamenici trvale přesunula do vzpomínek a historických záznamů v kronice. Krátce po válce fotograf Viktor Mráz shromáždil portréty všech židovských občanů a zařadil je do tzv. Galerie mrtvých, mezi všechny občany Trhové Kamenice, kteří nepřežili válku. A ještě něco v Kamenici židovské sousedy připomíná. Stále ještě všichni vědí, když se řekne, potkáme se před Alinčovými, nebo bydleli u Fuchsů či Bergmanů…

Muzeum uschovává obrazovou paměť Trhové Kamenice, jak ji dokumentoval fotograf Viktor Mráz
Spustit audio

Související