Múzy v Kufru. Chaloupka malíře Švabinského zůstala autentická

22. červen 2024

Kozlov u České Třebové je už na první pohled velmi romantická obec. Tamní lidé i krajina se stali inspirací slavného českého malíře a grafika Maxe Švabinského. Chalupa, spojená s jeho pobyty, nese jeho jméno a můžete si ji prohlédnout i uvnitř.

Kozlov je starobylá vesnice, dnes je to místní část České Třebové. S městem Kozlov spojuje tříkilometrová alej, která nese taktéž jméno po malíři Maxu Švabinském. Hlavní zastoupení v památném stromořadí mají břízy. Alej vysadil ve dvacátých letech minulého století Karel Vejrych, jehož rodiče si dnešní Chaloupku Švabinského ještě v 19. století pronajali.

Chaloupka Maxe Švabinského (čp. 50) leží pod vrcholkem Kozlovského kopce a je od ní krásný výhled do údolí. Stavení vzniklo původně jako roubený výminek sousedního Pecháčkova (později Vejrychova) statku. V roce 1883 si chaloupku pronajal filosof a revolucionář František Emanuel Welz (1816-1890), který v ní pobýval do roku 1890. Jeho deníky si můžete prohlédnout v expozici v prostorách někdejší obytné kuchyně domu.

Rodina Vejrychových

Na jaře roku 1891 rodina pražského železničáře Vejrycha hledala vhodný letní byt. Rudolfu Vejrychovi a jeho ženě Josefě se venkovské stavení v Kozlově velmi zalíbilo a začali tam pravidelně jezdit společně s dětmi Karlem, Rudolfem a Elou a jejich babičkou Josefou. (Její podobiznu od malíře Švabinského si můžete prohlédnout v expozici na půdě chalupy, váže se k ní i velmi zajímavý příběh, který vám přinášíme v audiu).

Malbu sv. Václava přijímajícího dary Max Švabinský údajně vytvořil během jediného dne

Za rodinou Vejrychových se na Kozlov poprvé v roce 1895 vypravil také nápadník Ely, tehdy ještě student pražské malířské akademie Maxmilián Švabinský (1873-1962). „V dějinách českého výtvarného umění se v souvislosti s Maxem Švabinským mluví o tzv. kozlovském období, které spadá do let 1896 až 1919, kdy malíř Kozlov navštívil naposledy, to aby se zúčastnil pohřbu Elina otce Rudolfa Vejrycha,“ vysvětluje Pavel Panoch z Ústavu historických věd Univerzity Pardubice.

Na půdu do Kufru

V roce 1900 se Max Švabinský s Elou Vejrychovou oženil a ve stejném období k původní, staré chaloupce přistavěl jeho švagr Karel Vejrych novou část, pro kterou navrhl vybavení Rudolf Vejrych ml. Společně s ním a Otakarem Vaňáčem potom Max Švabinský vyzdobil, a to údajně za jediný den, štít nové přístavby. Hlavním motivem se stala postava Svatého Václava, přijímajícího dary. V tomto štítu je také okénko legendárního Kufru, malé, dřevem obložené místnosti podkroví, kde měl Švabinský svůj pokojík a pracovnu. 

Pokojík Maxe Švabinského zvaný Kufr

Elin bratr Rudolf byl malíř, bratr Karel byl hudebně velmi nadaný, stal se profesorem klavírní hry v Kišiněvě. V roce 1911 se usadil v Kozlově a zasadil o vybudování silnice mezi Českou Třebovou a vzniku březové aleje. Po smrti Rudolfa Vejrycha st. a odchodu Maxe Švabinského kozlovskou  chaloupku obývala Ela a Josefa, která v závěru svého života shrnula své vzpomínky do knížek Jak bývalo v Kozlově (1924) a Ze starých časů (1931). Obě dílka doplnil Švabinský svými ilustracemi.

Ela a Max Švabinský se v roce 1931 rozvedli, ve stejný rok se Max oženil se svou bývalou švagrovou Annou, první ženou Rudolfa Vejrycha mladšího. V roce 1945 Švabinský adoptoval její dceru Zuzanu. Ela Švabinská byla během druhé světové války zatčena gestapem a vězněna v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Po válce se věnovala psaní vzpomínek. Zemřela v roce 1967 a je pohřbena spolu s dalšími členy rodiny na malém kozlovském hřbitově. Chaloupka se potom stala majetkem její dcery.

Chaloupka Maxe Švabinského v Kozlově u České Třebové

V roce 2006 zahájilo Městské muzeum v České Třebové jako nový správce objektu rozsáhlou rekonstrukci a Chaloupku zpřístupnilo veřejnosti. Během návštěvnické sezóny je zde stálá průvodcovská služba. V expozici si můžete prohlédnout celou řadu autentických předmětů, uměleckých děl, knih, písemných dokumentů, malířských palet a dobového zařízení. Jak původní, tzv. Bílý pokoj kdysi vypadal, uvidíte na reprodukci rodinného portrétu, který je umístěný nad manželskou postelí.

Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.