Bílkova vila v Ronově nad Doubravou dodnes ukrývá originální památky

Vilu v Ronově nad Doubravou, kterou si jako svoje letní sídlo nechali postavit manželé Jaromír a Ludmila Nečasovi, lidé také znají pod názvem Chittussiho vila. To proto, že tu měla dlouhá léta sídlo Galerie Antonína Chittussiho, významného českého krajináře a ronovského rodáka. Provoz galerie město ukončilo, dnes má v interiéru vily své sídlo mateřské centrum a umělecká škola.

Stavebník vily, pražský lékař Jaromír Nečas ml., společně se svými sourozenci, sestrou Bertou (která se stala ženou Františka Bílka) a bratrem Vilémem, zdědil parcelu v Ronově nad Doubravou. „Bratři sestru Bertu vyplatili a pozemek si rozdělili se záměrem postavit tu svá letní rodinná sídla,“ upřesňuje Pavel Panoch z Ústavu historických věd Univerzity Pardubice. „Z plánu výstavby domu Viléma Nečase, který projektoval František Bílek, ale nakonec sešlo. Realizace se dočkal až letní domov manželů Jaromíra a Ludmily. Stavba domu probíhala mezi lety 1932 a 1934,“ dodává Pavel Panoch.

Bílkova knihovna a dekorativní schodiště

Dvoupodlažní zděný dům má kamenný sokl. Směrem do ulice dům nepůsobí nijak nápadně, výrazný tvar má ale při pohledu ze zahrady. Dominantou je převýšená hranolová věž, vetknutá do zahradního nároží a mansardová střecha. Dalším zajímavým dekorem domu jsou plastiky Františka Bílka.

Pohled z galerie schodiště|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Stěnu věže zdobí reliéf Kristovy hlavy a směrem k ulici již nápadnější luneta z pálené hlíny. V ní František Bílek zobrazil etapy lidského života a terakotovou plastiku nazval “Jak utíká čas“. Centrální prostor uvnitř samotné vily vytváří patrová hala. Dominantou je dubové schodiště, vedoucí na galerii, odkud se vstupovalo do obytných místností v patře. Schodiště lemuje několik výtvarných děl, například autoportrét Františka Bílka v originálním vyřezávaném rámu.

Čelní pohled na vilu z Čáslavské ulice|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Schodiště vily je velmi zdobné, podobný dekor se objevuje i na zasklené knihovně. „Řezbářskou výzdobou schodišťového zábradlí a knihovny se prolíná symbolické téma stromu, a to v duchu Bílkova názoru, že výtvarné formy mají být odvozeny z přírody. Bohatě rozvinutou vegetabilní ikonografii haly doplnil Bílek na římse bibliotéky oblíbeným motivem lidské dlaně držící srdce,“ dodává Pavel Panoch.

Nezaměnitelný styl Františka Bílka

František Bílek (1872–1941) byl představitelem epochy symbolismu a secese. Vynikal hned v několika uměleckých oborech. Byl sochař, řezbář, pracoval s keramikou, ilustroval a věnoval se také grafice a knižní vazbě. Zobrazoval převážně náboženská témata, která doplňoval mystickými texty.

Bílek studoval malbu u profesora Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze. Potýkal se ale s vrozenou oční vadou. Kvůli částečné barvosleposti přešel na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde se věnoval sochařství. Při svém studijním pobytu v Paříži se seznámil se Zdenkou Braunerovou a dalšími českými umělci, Alfonsem Muchou, Luďkem Maroldem či Vojtěchem Hynaisem.

Knihovna s florálními motivy Františka Bílka|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

V roce 1898 si František Bílek postavil dům s ateliérem ve svém rodišti, jihočeském Chýnově, a to podle vlastního návrhu. Po svatbě se přestěhoval do Prahy. V roce 1911 si na pražských Hradčanech postavil, taktéž podle vlastního projektu, vilu s ateliérem. Galerie hlavního města Prahy v ní zřídila muzeum se stálou expozicí Františka Bílka a spravuje také Bílkův dům s expozici v Chýnově.