My z šedé zóny

03672953.jpeg
03672953.jpeg
0:00
/
0:00

Výraz „šedá zóna“ jste už určitě slyšeli. Týká se například financí, pojištění, ekonomiky. Ale v článku, který jsem nedávno četla, se o ničem takovém nepsalo. Redaktor rozebíral skutečnost, že se rozvádí čím dál víc manželských párů, které svým věkem spadají do tzv. šedé zóny.

Tak já žiju spokojeně už hezkých pár let v šedé zóně, a ani o tom nevím, řekla jsem si s úsměvem. Podle toho redaktora je manželství či partnerství, ve kterém není všechno ideální, šedá zóna. A to jako proč? Že lidé z šedé zóny jsou starší a tedy šediví?

Dobrá, tak tedy přistoupíme na to, že v šedé zóně žijí muži a ženy, kterým je cca od šedesáti let výše. A v této věkové skupině je prý velký nárůst rozvodů.

Řeknu vám, to zase někdo objevil něco, co je dávno objevené! Z šedé zóny se totiž utíkalo, utíká a bude utíkat stále a nikdo o tom nikdy nepsal, nikdo se nad tím nikdy nepozastavoval. Jediný, kdo mohl svůj útěk z šedé zóny popsat a zdůvodnit, jsou totiž takzvaní útěkáři a ti to nikdy neudělali, protože neměli důvod cokoli komukoli zdůvodňovat. Nevěříte?

Tak si pojďme útěkáře představit trochu blíž.

Jsou různí. Mohou to být rybáři, včelaři, zahrádkáři, myslivci. A útěky do svých dílen zná také asi mnoho mužů, mám pravdu?

I ženy, samozřejmě, utíkají. Mají své záliby, chodí cvičit, zpívat, jsou v turistických spolcích, mají kamarádky, mají své kavárny...

Útěky z šedé zóny prostě byly, jsou a budou zcela přirozené. Ale k jedné změně došlo, to je pravda.

Ti, kteří nepochopili, že se mohou stát útěkáři, aniž by se rozvedli, ti se dneska začali rozvádět. A tím na sebe zbytečně upozornili statistiky a stali se lákavým soustem pro všechny profese, které hladově čekají, kdy se co někde vynoří, aby se na to vrhli, rozcupovali to svými názory a posléze zaškatulkovali.

A já vám teď povím o útěkářích, kteří se nerozvádí. Z mnoha příkladů těchto útěkářů, uvedu tři nejčastější.

Nikdo nikdy nespočítal, kolik je mužů - chalupářů a žen - chalupářek, kteří se z šedé zóny odstěhují trvale na chalupu a partnera nechají doma.

Nikdo nikdy nespočítal, kolik žen i mužů uteče z šedé zóny od partnera, pod zástěrkou pomoci dětem s vnoučaty. Tyto útěky jsou často na druhý konec republiky či dokonce na jiný kontinent a jsou dlouhodobé.

Nikdo nikdy nespočítal, kolik žen útěkářek i mužů útěkářů využije stáří a nemohoucnosti svých rodičů. Nastěhují se k nim a starají se o ně. A když své rodiče doprovodí na jejich konci, většinou zůstávají a domů se nevrací.

Všichni, které jsem jmenovala, jsou tzv. útěkáři z šedé zóny, kteří se řídí radou jisté právničky. Radou, která se mezi útěkáři z šedé zóny, rychle roznesla.

„Ve vašem věku je lepší být vdova či vdovec, než se rozvádět.“

Prosím vás, tohle vypravování se netýká vás, kteří nejste ani náhodou útěkáři. 

Netýká se ani vás, kteří útěkáři jste, ale šikovně to maskujete a nikdy byste si to nepřiznali.

Ale já, na rozdíl od vás, se teď hrdě přiznávám k tomu, že mezi útěkáře, patřím!

Bude mi 68 let a stále jezdím z Kolína do Činoherního klubu, kde s láskou napovídám. A v Kolíně mám u chrámu svatého Bartoloměje patnáct let pracovnu, kam s láskou utíkám, a píšu tam, sním a lenoším.