Na začátku kariéry se katapultoval z hořícího letadla. Trauma z toho ale vojenský pilot nemá
David Sochacký je taktický pilot Armády České republiky. Momentálně létá na českém bitevníku L-159. Jako pilot musí mít všeobecný technický přehled, na druhou stranu ale podle svých slov není konstruktér letadla. Musí mít povědomí o fyzice, aerodynamice, základy eletra nebo třeba meteorologie. „Úkolem taktického pilota je spíš syntéza a praktické použití těch věcí a vědomostí zároveň,” vysvětluje David Sochacký.
Sám se do armády dostal relativně pozdě. Po gymnáziu totiž nejprve vystudoval Vysoké učení technické a obor konstrukce letadel, dva roky pracoval a až teprve potom se odhodlal přihlásit na Unverzitu obrany právě na pilota. To je podle něj dost netradiční postup. „Utekly mi nejtvárnější roky, ta mezera se vlastně nikdy nesmazala. Na druhou stranu na věkový handicap, který jsem na začátku měl, si myslím, že můžu být realtivně spokojený s tím, jak to všechno dopadlo nakonec,” bilancuje Sochacký.
Na začátku kariéry katapult
Před 13 lety byl na relativním začátku své letecké kariéry. Létal v Pardubicích, a jak sám vzpomíná, bylo to období, kdy se dlouho nic nestalo. Nikdo se nezabil, nikdo se nemusel katapultovat, nikomu nevypnul motor za letu. Při jednom z cvičných letů na stíhačce L39 Albatros ale začal hořet motor.
„Každý pilot je na krizové situace školený. Přesně víme, co se musí udělat. Já jsem tam navíc nebyl sám, měl jsem tam opravdu zkušeného instruktora, který je navíc pověstný kliďas. Takže když jsme přestali hořet, tak jsme ještě doplachtili nad les, aby to letadlo nespadlo na nějaký dům, a tam jsme teprve vyskočili. Kromě toho, že jsme tedy přišli o letadlo, se nikomu nic nestalo. Proto jsem z toho ani nikdy neměl žádné zlé sny nebo strach si znovu sednout do kokpitu,” vzpomíná na červenec roku 2010 David Sochacký.
Kariéra pilota může podle něj skončit dvěma způsoby. Buď ze zdravotních důvodů, nebo zkrátka tím, jak člověk v armádní hierarchii postupuje směrem vzhůru. Pak totiž přibývá papírování a ubývá létání. Na vojenském létání ho mrzí, že se o svojí radost nemůže podělit s rodinou. Do vojenského letadla si sednout nikdo nepovolaný totiž nemůže. Udělal si tak průkaz sportovního pilota a věří, že jednou to bude záplata za vojenské létání a navíc s přidanou hodnotou, že bude moct vzít do vzduchu své děti a manželku.
Související
-
Nebyl čas přemýšlet, jestli je to konec, říká pilot, který přežil pád letadla
Milan Dvořák se sportovnímu létání na větroních věnoval od roku 1981. „Je to jako s řízením auta, taky nepočítáte s tím, že nabouráte,” vysvětluje Milan Dvořák.
-
Vysazení motoru se ukázalo jako planý poplach, vzpomíná pilot gripenu Aleš Svoboda
Dokázal to, co se žádnému Čechovi nepovedlo více než 40 let. Pilot gripenu s operačnímu zkušenostmi z armády i ze zahraničních misí se stal záložním astronautem.
-
První česká vojenská pilotka: Armáda vás naučí táhnout za jeden provaz a být splachovací
Práce pilota není pro každého. Vojenského pilota už vůbec ne. Zhruba před dvaceti lety začali muži ztrácet monopol na tuhle profesi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
