První česká vojenská pilotka: Armáda vás naučí táhnout za jeden provaz a být splachovací
Práce pilota není pro každého. Vojenského pilota už vůbec ne. Zhruba před dvaceti lety začali muži ztrácet monopol na tuhle profesi. Na studia se dostala Kateřina Hlavsová z Pardubic.
„Jako dítě jsem byla plachá, zakřiknutá. Nebyla jsem moc společenská. Ale když jsem něčeho chtěla dosáhnout, tak jsem si za tím dokázala jít. Člověk musí mít trochu průbojnou povahu a nenechat se odradit. V té době nebylo tolik žen u armády. Pořád jsem narážela na to, že je člověk někde první, víc ho sledují, musí všechno dělat správně,“ vzpomíná.
Maminčiny obavy
Když kdysi malá Kateřina letěla s rodiči na dovolenou dopravním letadlem, moc se jí na palubě líbilo. „Tenkrát jsme ještě mohli navštívit kabinu. Nadchlo mě to. Když jsem se někdy v patnácti rozhodovala, co bych v životě chtěla dělat, byla tohle jedna z variant. Upjala jsem se k tomu. Piloti dopravních letadel mě nasměrovali do aeroklubu. Začínala jsem na větroni. Postupně jsem zjistila, že je možné stát se i tím vojenským pilotem.“
Čtěte také
Její otec byl prý z rozhodnutí dcery nadšený. „Létání měl rád, hodně pracovně cestoval. Mamka tolik nadšená nebyla. Hlavně když jsem oznámila, že bych se spíš vydala tou vojenskou cestou. Na druhou stranu vojenská škola umožňuje celkem samostatně fungovat, nezávisle na rodičích. Ještě nedávno mi mamka připomínala, jak jsem jim řekla, že je k tomu nepotřebuju a že si prostě půjdu za svým.“
Předchůdkyní dnešní pilotky byla ještě v československé armádě Eleonora Báčová. „Kdysi jsme se setkaly v přímém televizním přenosu. To byl pro mě obrovský zážitek. První rozhovor v životě. Krátce jsme si spolu popovídaly. Ona už byla dáma v letech, hodně veselá, pozitivní.“
Sport je potřeba
Armádní kariéru doporučuje Kateřina Hlavsová hlavně pro všestranně sportovně zaměřené lidi. Ona sama závodně hrála lední hokej za ženský tým Pardubic a Brna. „Ještě nedávno jsem s holkama chodila trénovat. Už ale nehraju zápasy. Vždycky mě bavilo bruslení. Vlastně jsem hodně sportovně založená. Nevadily mi ani vyloženě pánské sporty.“
Za posledních pár let zájem o armádu údajně klesl a letectvo by potřebovalo nové adepty. „Teď přece jenom vzhledem k situaci na Ukrajině zájem lehce roste. Práce u letectva je hodně zajímavá, hodně variabilní. Jezdí se na různá mezinárodní cvičení. Armáda má pořád co nabídnout. Není to jenom viditelná disciplína, ale i spolupráce, začlenění do kolektivu, všichni táhnou za jeden provaz. Člověk musí mít trochu splachovací povahu. Přece jenom to je armáda a ne civilní létání.“
Gripeny?
Kateřina občas chodí létat na taktický simulátor gripenů v Pardubicích. Ale její vysněná meta to není. „Chtěla bych dělat práci u druhu letectva, která mě baví, tedy air-to-ground, vzduch-země, podpora pozemních sil a spolupráce s pozemními jednotkami, letecká střelba, bombardování. V tom se na základně snažím pokračovat.“
Související
-
Červeným baretům velí Ivo Zelinka. Mezi chrudimskými výsadkáři si plní sen
Do funkce prorostl. Nejdřív chtěl velet výsadkové rotě. Že si ho mnozí pamatují jako zelenáče, bere jako výhodu. Podporučík Zelinka prý nebyl jiný než podplukovník Zelinka.
-
Do kokpitu vede cesta přes pardubickou univerzitu. Proškolí i dopravní piloty
Dopravní fakulta Jana Pernera se dlouho držela při zemi. Čtvrtstoletí se zaměřovala hlavně na silnici a železnici. Nahoru se teď ale dere letectví.
-
Dopravní pilot Michal Souček: Cesta do práce mi trvá půl dne
Původním povoláním je rozhlasovým moderátorem. Ovšem před lety si splnil sen, investoval do pilotního výcviku a dnes je dopravním pilotem katarské aerolinie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.