Načešická spisovatelka křísí zašlou slávu prvorepublikové hvězdy

Ona sama získala lásku ke starým filmům a k první republice v devadesátých letech při svých pobytech u prarodičů. Grosslichtová ji zaujala třeba ve snímcích Advokátka Věra nebo Kvočna. „Kontaktovala jsem její dceru a chtěla jsem o Trudě napsat článek. Nakonec se objevila spousta informací a vznikla kniha.“

Žít, žít, žít! Bez toho pocitu nepřečkám ani den

Přesně tento citát napadl Novákovou, když se probírala Trudiným životem. „Kniha má dvě části. Skládá se z fiktivní autobiografie, kde je Truda hlavním vypravěčem, i když knihu sama nenapsala. Ve druhé části pak najdeme informace o Trudě a jejích blízkých. Nehodily se do první části knihy.“

Jak se píše taková fiktivní autobiografie? „Chtěla jsem být sama sebou, dodržet hranici mezi mnou a jí. Současně jsem ji chtěla poznat. Sbírala jsem co nejvíc poznatků, bavila jsem se s lidmi, kteří ji znali. Četla jsem její deník. Představovala jsem si, jak by se v různých situacích chovala. Rekonstruovala jsem její život a vytvářela její obraz. Samozřejmě si nedělám iluze, že se mi to podařilo úplně stoprocentně. Většina lidí, co Trudu znala, žije v Nizozemsku. Hodně z nich česky neumí, takže si knihu přečíst nemohou, ale chtějí ji mít doma.“

Materiál hledala i v rozhlasové „Poště pro tebe“

Nováková přiznává, že při přípravě knihy měla velké štěstí na lidi. „Bez jejich pomoci, otevřenosti, ochoty, vůle vrátit se zpátky v čase bych to nezvládla. Bavili se se mnou, napojili mě na další.“ Dokonce se dostala až do nizozemského rozhlasu. „Tam mě dovedlo hledání jedné paní, která u Trudy kdysi bydlela. Byla to taková obdoba Pošty pro tebe České televize. Pracovníci rozhlasu tuto paní našli.“

Na Trudino rozhodnutí ukončit aktivní uměleckou kariéru měly vliv politické a historické události třicátých let dvacátého století. Emigrovala do Nizozemska: „Truda se stáhla z filmového světa v roce 1938, z divadelního v roce 1940, ale z Československa emigrovala až ke konci roku 1946, protože se provdala za nizozemského kapitána. Dlouho panovalo přesvědčení, že emigrovala už za okupace, ale není to tak.“

Spisovatelka čerpala třeba taky z deníku napsaného dospívající Trudou Grosslichtovou: „Vžít se nebylo vůbec obtížné. Vrátila jsem se i do svého mládí. Nic se nemění. Jsme v jiné době, ale všechny dívky v tomto věku zažívají stejné pocity a pochybnosti.“

Co dál?

V Načešicích má Milena Nováková rodiče, jinak bydlí v Amsterdamu. Poslední dobou mezi Českem a Nizozemskem častěji pendluje. “Dovedu si představit, že bych byla profesionální spisovatelkou. Dveře toho, co bych psala, nechávám otevřené. Ke spisovatelství mě přivedly čisté náhody. Skončila jsem s prací v kanceláři, začala jsem psát dětskou knížku. Byla to taková relaxace. Mezitím se mi několikrát takzvaně připletl do cesty příběh Trudy. Teď se vracím k dětské knížce a snažím se ji vydat.“

Knihy chce zatím Nováková vydávat sama v omezeném počtu výtisků.