Nad hlavou nám začala šustit křídla tažných ptáků

4. září 2015
03263206.jpeg

I v Pardubickém kraji se houfují stěhovaví ptáci. Cítí, že léto odchází. Vrátí se zase s jarním sluncem. Kdo nás opouští, proč to dělá a jak to, že nezabloudí? Slovo v rozhlasové Radioporadně měl zoolog Vladimír Lemberk.

Rorýsi jsou už v tahu, vlaštovky se teprve chystají

„Pokud budete mít pocit, že vidíte rorýse, nebude náš, ale ten, co naopak přiletí k nám ze severní Evropy," říká Vladimír Lemberk. Naši rorýsi odlétli začátkem srpna. Popohnal je extrémní průběh léta. Neuvidíme ani hýla rudého a žluvu hajní. Jsou to nejpřísnější tahouni, kteří u nás stráví čtvrt roku a zase zmizí do tepla. Ještě nedávno mohli lidé na poli v Žichlínku u Lanškrouna vidět sto padesát čápů bílých, jak čekají na správný okamžik pro odlet.

„V těchto dnech desítky i stovky vlaštovek vysedávají na drátech a dokončují přípravy na svůj dálkový let do Afriky," upozorňuje Vladimír Lemberk.

Chystají se také vodní ptáci jako kachny divoké, čírky, bahňáci, čejky nebo kulící zlatí. Můžete je zahlédnout na vodních plochách přírodní rezervace Bohdanečský rybník, na soustavě rybníků u Havlovic na Chrudimsku. „Ideálním místem pro pozorování je třeba vodní nádrž Rozkoš," doporučuje Vladimír Lemberk.

Ptáci neodlétají podle jízdního řádu. Pokud chcete na vlastní oči vidět jejich start, musíte si to vysedět a odpozorovat. „Ptáci mají obrovskou schopnost předpovídat počasí. Když vidí, že přichází nějaká dramatická změna, snaží se jí uniknout," uvádí Vladimír Lemberk.

Tisíce kilometrů ve vzduchu

Proč se ptákům vyplatí cestovat tisíce kilometrů na druhý konec světa, aby tam strávili pár měsíců a potom se zase vrátili zpátky? Důvodem je potrava. „Týká se to především hmyzožravých druhů. Přes zimu by se totiž museli přeorientovat na jiný druh potravy. A navíc v zimě je potravy obecně málo," vysvětluje Vladimír Lemberk.

Puzení k dlouhé cestě je i pozůstatkem z doby ledové, kdy byli ptáci vysunuti postupujícím kontinentálním ledovcem do teplejších krajů. Jejich strategie je letět tam, kde jsou pro ně nejvýhodnější podmínky pro vykrmení mláďat.

Rorýs obecný

„Ve Skandinávii nebo v Severní Americe jsou paradoxně přes léto delší dny. Kde je dokonce polární den, slunce svítí dvacet čtyři hodiny. Příroda se naráz probudí, je bujná a všude je spousta potravy. To jsou ideální podmínky pro vykrmení mláďat," říká Vladimír Lemberk. Jakmile se blíží zima, je zase lepší vyrazit na jih.

Letět v hejnu je výhodné

Většina druhů táhne v hejnech v typickém tvaru V. Pták letící na špici vydává víc energie, než jedinci v šipce po stranách, proto se střídají. V hejně je také daleko menší pravděpodobnost, že zabloudí. „Navíc útočící predátor, má šanci chytit pouze jednoho ptáka. Kdyby ptáci létali samostatně, zabili by jich predátoři mnohem více," vyjmenovává skupinové výhody Vladimír Lemberk.

Na jistotu bez mapy a navigace

Podle čeho se letci orientují? Ptáci, kteří táhnou přes den, se orientují podle slunce, zemského magnetismu a dokáží si přečíst číst zemský povrch. „Řídí se horami, říčními údolími, mořským pobřežím. Pamatují si cestu, kterou je naučili znát rodiče," říká Vladimír Lemberk.

Přesto nad některými věcmi zůstává lidský rozum stát. Například čápy mají dvě tahové cesty. Jedna vede přes Španělsko a Gibraltar. Druhá přes Blízký východ, Turecko a Sinajský poloostrov až do údolí Nilu.

Kachny a další vodní ptáci si pro přistání na hladině nevybírají nahodilou dráhu.

„Jsou běžné případy, kdy z páru čápů samice táhne přes Gibraltar a samec zase přes Turecko. Mláďata si rozdělí. Některá cestují s tatínkem a některá s maminkou. Přesto se po půl roce sejdou doma v hnízdě," uvádí Vladimír Lemberk.

Ptáci, kteří táhnou v noci, se orientují podle souhvězdí. Dokázal to vědecký experiment.

„Ptačí hejno bylo vypuštěno do setmělé obrovské místnosti. Nahoře svítila světla simulující souhvězdí a ptáci jednoznačně zamířili na sever. Když se jim promítla jiná varianta nebe, ptáci se znovu zorientovali podle hvězd a letěli opět na sever.

Bez jídla, pití a přestávky

Dálkový let stěhovavého ptáka je neuvěřitelný sportovní výkon. A na ten je potřeba se důkladně připravit. „U ptáků, kteří zůstávají na zimu doma, dělá tuk 3 - 4% z celkové tělesné hmotnosti. Kdežto ti, co se vydávají na cestu, musí před odletem nabrat až 50% podkožního tuku ze své váhy," upozorňuje Vladimír Lemberk. Z téhle zásoby pod kůží opeřenci čerpají nejen energii, ale i vodu. „Je to takový obrovský výdej energie, že když jim dojde tuk, začnou trávit své vnitřní orgány, kromě mozku a srdce. Vrátí se na zimoviště třeba se čtvrtinou jater," dodává Vladimír Lemberk.

Rozhodli se prostě neletět

Ptáci se řídí nejen instinktem, ale i dlouhodobou zkušeností. Protože jsou zimy dlouhodobě teplé, pozorujeme stále častěji u některých druhů například u kosa, u pěnkavy nebo konipasů, že se jim letět nechce. „Naučili se využívat blízkosti člověka. Jsou to ptáci, kteří zpravidla zimují ve městech mezi domy, kde je potravní nabídka bohatší. Využívají skládky a zahrádky, říká Vladimír Lemberk.

Jsou to ovšem pouze jedinci. Rozhodně to není záležitost celého druhu. „Nebyla by tu potrava pro všechny. Zůstávají jenom ti nejprogresivnější, kteří se uživí," vysvětluje Vladimír Lemberk.

Jak dlouho vydrží ptáci ve vzduchu na jeden zátah? Kde a proč dělají přestávky? Proč si někteří ptáci vybírají delší cestu, než by museli? Kdy přiletí k nám ptáci ze severu a přinesou nám zimu? Poslechněte si celý záznam rozhlasové Radioporadny.

Spustit audio
autor:Kateřina Prouzová
  • Životní styl
  • Publicistika