Naše tlusté děti a jejich zničené ledviny

O velké přestávce jsme stáli dlouhou frontu před bytem pana školníka, který z velkého hrnce tahal ohřáté špekáčky. Jeden špekáček s jedním rohlíkem stál korunu a byla to ta nejúžasnější svačina, jakou jsem si mohla představit. Neměla jsem, bohužel, tuhle lahůdku každý den, ale o to víc jsem se těšila, když jsem na ni jednou týdně, dostala od maminky, korunu.

Ve třídě jsme měli pouze jednu dívku, která byla tlustá. Byla jedináček a její babička jí "přála". U ní doma jsem poprvé měla odpolední svačinu. Strašně sladké kakao a obrovskou buchtu. Tahle tlustá dívka, když vyrostla a vymanila se z nedobrovolného přejídání, zeštíhlela a stala se z ní nádherná ženská, kterou je stále.

Tak. Tím končím se vzpomínkami a jdu do současnosti.

Ráno si v naší samoobsluze kupují školáci velké lahve sladkých limonád. A sladkosti. Žvýkačky. Smažené brambůrky. Všechny děti mají ve školním batohu zastrčenou velkou lahev sladkého pití. Chudáci, říkám si. Učení mají těžké a ještě táhnou těžké pití. A vlastně proč? Když celou tu lahev prolévají svým tělem, dostávají jejich ledviny pěkně zabrat. Ano, mají žízeň. Ale štve mě důvod, proč mají žízeň.

Lijí do sebe ve škole sladké limonády a cpou se sladkostmi nebo smaženými brambůrkami. Na ulici často potkávám maminky s tlustými dětmi, které mají u pusy plechovku se sladkým pitím a důležitě pijí, nebo mají různá sladká pitíčka, která ani neznám, protože když byly moje děti malé, ještě se taková pitíčka neprodávala, ale i kdyby se prodávala, nekoupila bych jim je.

Kdysi jsem totiž viděla rozežrané dásně dítěte. Aby nebrečelo, dávala mu maminka místo dudáka, med, zabalený do hadříku. A ten med dítěti rozežral dásně tak, že mu zničil kořeny zubů.

Copak dnešní maminky nevědí, že cukr je nebezpečný? Copak je nenapadne, že není zdravé, když se ledviny jejich dětí prolévají celé dny, sladkou vodou? Vidím v obchodech, jak rodiče kupují dětem samé sladkosti, ale ještě jsem neviděla, aby dítě v zelenině brečelo, že chce mrkvičku! Kedlubnu! Jablíčko!

To rodiče dělají ze svých dětí tlouštíky, to rodiče ohrožují ledviny svých dětí!

A proto mě ty naše tlusté děti a jejich, možná už teď zničené ledviny, štvou.

Říkám si, kam se poděl zdravý rozum? Vědomě děláme ze svých dětí tlusté ubožáky, kteří sotva jdou a ve svém tlustém těle si už teď nesou unavené, upracované a vysílené ledviny...