Nebojte se nevidomým nabídnout svou pomoc. Budou rádi

Tyflocentrum Pardubice pomáhá lidem s těžkým zrakovým postižením. Pomáhá jim samostatně žít, sleduje novinky, které jim usnadní jejich hanycap, motivuje je k aktivnímu životu. Nabízí jim nejrůznější kurzy, společenské a sportovní aktivity, radí jim vyřizovat záležitosti na úřadech, seznamuje je s novými kompenzačními pomůckami.

„Naše služby využívají především senioři. S přibývajícím věkem se objevuje i víc zdravotních obtíží. Zhoršuje se zrak, sluch, opotřebovává se pohybový aparát,“ říká Dana Stoklasová.

Člověk musí ztrátu zraku nejdříve přijmout

Je velká rána pro člověka, který žije běžný život a najednou během půl roku ztrácí radikálně zrak. Mezi naše klienty patří samozřejmě i ti, kteří o něj přijdou ze dne na den. V ten okamžik se člověku změní celý život.

„Prvním krokem je své postižení přijmout, stejně jako fakt, že se v té chvíli odlišuji od ostatních. Najednou člověk dělá všechno mnohem pomaleji. Pro mě byl těžký moment vytáhnout bílou hůl, když ji opravdu potřebuji,“ říká pracovnice Tyflocentra Milena Prskavcová, také zrakově handycapovaná.

A jak se máme my zdraví lidé chovat k nevidomým? Nebojte se přijít a zeptat se, zda něco nepotřebují. Nabídněte jim svoji pomoc. Pokud ji budou skutečně potřebovat, vaše úsilí vřele přivítají. Dochází i ke kuriózním situacím. Například, že když skončíte své povídání s někým, kdo téměř nevidí, neřeknete, že odcházíte. Na začátku dialogu byste měli připomenout vaše jméno a na konci se jasně rozloučit.

Klapák, tedy ozvučený přechod pro chodce

V dnešní době je po městě spousta pomůcek, které nevidomým pomáhají. Třeba známé „klapáky“ na přechodech pro chodce, možnost navolení si zvukových nahrávek u informačních tabulí. Problémy v Pardubicích dělá cestování městskou hromadnou dopravou. Uvnitř autobusu sice funguje ohlášení zastávek. Jak ale poznat, který spoj právě přijel na zastávku?

„V mnoha městech funguje systém tzv. vysílaček. Přijede autobus, vy vyšlete signál a dozvíte se, jaké je to číslo a kterým směrem pokračuje. Bohužel tuto službu v Pardubicích nemáme. A tak se člověk, který nevidí, musí ptát lidí okolo, co je to za autobus. A to už je samo o sobě nepříjemné, protože najednou jste závislý na ostatních,“ vysvětluje Dana Stoklasová.