Nejenom uzly a morseovka. Skaut jde s dobou
Tenhle spolek do starého železa podle všeho nepatří. Dnešní skauti využívají sociální sítě a otevírají se veřejnosti. Jejich duch přitom zůstává podobný.
„Každý skaut musí složit slib. Líbí se mi dobrodružství a romantika, možnost být s kamarády v přírodě. Pro skauting je zásadní, aby mohl být součástí společnosti. Rozvíjí se a reaguje na ni. Už moc není o tom, aby člověk uměl uvázat uzly anebo ovládal morseovku. I tyto aspekty zůstávají velmi důležité, ale celé poslání je rozvíjet mladého člověka po všech jeho stránkách,“ říká skutečský skaut Martin Pavliš.
Rozumějí si
K poslední obnově skautingu došlo po roce 1989. Teď tedy prožívá dlouhé období bez zákazu. „Budeme slavit sto let založení našeho střediska, i když jsme měli několik nucených přestávek. Snažíme se hodně zapojovat do charitativních akcí. Taky jsme začali dělat celorepublikové kurzy a vzdělávací semináře.“
Schůzky v izolovaných klubovnách už nejsou úplně v módě. „Snažíme se otevřít světu, abychom nebyli jedna uzavřená bublina. Chceme ukázat všem lidem okolo, co děláme a že ta organizace je skvělá. Musíme být aktivní na sociálních sítích. Díky nim komunikujeme se členy, pořádáme nábory, sdílíme akce,“ popisuje Pavliš.
Skaut je sice primárně dětská organizace, ale dospělí v ní hrají výraznou roli. Vedle sebe pak můžou fungovat naprosto odlišné věkové kategorie. „Dokážeme odbourávat mezigenerační konflikty a spolupracujeme. Mezi nás se dá vstoupit v jakémkoliv věku.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
