Nejzachovalejší vojenská pevnost je gigantickým dílem ze železobetonu

Tvrz Bouda hlavní galerie
Tvrz Bouda hlavní galerie
Vojenská pevnost Bouda se nachází poblíž Těchonína na Orlickoústecku. Je to jedna z pěti stavebně dokončených dělostřeleckých tvrzí někdejšího československého opevnění, které se u nás budovalo od roku 1935.

Zároveň je také nejzachovalejší stavbou svého druhu. Svých „nej“ má ale hned několik.Veřejnosti bylo podzemí pevnosti zpřístupněné před 25 lety, v roce 1995 se Bouda stala kulturní památkou. Dělostřeleckou tvrz tvoří pět mohutných železobetonových objektů.

Vojenská osádka jim v roce 1938 dala poetické názvy: vchodový objekt se jmenuje Krok, tři pěchotní sruby Kazi, Teta a Libuše. Dělostřelecká věž dostala jméno Horymír. Sruby jsou navzájem propojené systémem chodeb a sálů, podzemí, které dosahuje hloubky až 57 metrů pod povrchem, bylo vybavené tak, aby posádka mohla bojovat v obklíčení i po několik týdnů.

Kasárna pro více než tři sta mužů

Podzemím a hlavní spojovací chodbou vede úzkorozchodná železniční trať. Vojáci po ní ale náklady s materiálem a municí posunovali ručně. Ve velkých sálech byla umístěna kasárna pro osádku více než tří stovek mužů. Z původního vybavení se ale nic nezachovalo.

Vnitřní vybavení zničila německá armáda a to, co v Boudě zůstalo ještě po válce, postupně putovalo do železného šrotu. Přesto v pevnosti, které je největším muzeem stálého československého opevnění, uvidíte nejen repliky původního zařízení kasáren, ale také originální palné zbraně, včetně ukázek munice.

Dělostřelecká tvrz Bouda vstupní objekt

Během druhé světové války Boudu využívali, hlavně ke zkouškám svých zbraní, němečtí vojáci. Návštěvníci si proto dnes mohou prohlédnout i četné stopy různých typů zkoušek munice, hlavně v podzemí. Jen na dělostřelecké tvrzi Bouda uvidí například tzv. „posunutý bunkr“, pěchotní srub K - S 24, který utrhla a posunula v rámci německých zkoušek za okupace velká exploze nálože. Různé typy testovacích explozí ale v Boudě probíhaly i v dobách poválečných.

Bouda sloužila jen několik měsíců

Stavební ruch na kopci pod Suchým vrchem začal 1. října 1936. Celá stavba, tedy pěti objektů a podzemní prostor, trvala pouhý rok. Na staveništi pracovalo až osm set dělníků. Bouda měla vlastní elektrárnu a také filtrovnu vzduchu, ošetřovnu, kuchyni a vlastní systém vytápění teplým vzduchem. Ve velkých sálech jsou na některých místech dozděné příčky, aby si návštěvník udělal představu o tom, jak malé prostory pro život i práci vojenské posádce musely stačit.

Dělostřelecká tvrz Bouda spojovací chodba

Vojáci měli v době před druhou světovou válkou mírová kasárna v obci Těchonín, směny se v Boudě střídaly po týdnu. Bouda ovšem Československu sloužila v podstatě jen několik měsíců. První vojáci, budoucí obránci, do Boudy přišli v době, kdy se ještě dokončovala, na jaře 1938. Při květnové částečné mobilizaci už byli v pohotovosti a také vyzbrojení. Na podzim téhož roku ale dostali rozkaz Boudu opustit, poslední vojáci z pevnosti odcházeli 10 října 1938.

Nejhlouběji položené pietní místo

Dělostřelecká tvrz Bouda je nejen nejzachovalejší stavbou svého druhu na území Česka, ale má také další „nej“. Pravděpodobně je i nejchladnější navštěvovanou památkou. Teplota vzduchu v podzemí se celoročně pohybuje jen okolo čtyř stupňů Celsia, proto se musejí návštěvníci na prohlídku tvrze dobře obléct. V Boudě je také situované nejníže položené pietní místo v republice, pod padesáti pěti metry skalního nadloží. Památku padlých připomínají jmenné seznamy obránců našich hranic, kteří obětovali svůj život od září 1938 do března 1939.