Velký příběh malého notýsku. Vypráví nejen o hračkách z Jedliny
Na výstavě Dřevěná hračka v Městském muzeu v Žamberku uvidíte malý notýsek. Před několika měsíci ho badatel Jindřich Žák objevil v jedné z muzejních krabic. Patřil kdysi Antonínu Kavkovi, který před sto lety vyučoval ve škole v osadě Jedlina.
Jedlina se nachází v malebné krajině mezi Českými Petrovicemi a Kláštercem nad Orlicí. Kdysi tu žilo jen pár rodin a děti odtud docházely do školy do Klášterce. Jednou ale došlo k tragédii. „Dvě děti na cestě do školy v zimě umrzly. Na základě této události potom byla přímo v Jedlině zřízena expozitura klášterecké školy,“ přibližuje ředitel Městského muzea v Žamberku Jindřich Žák.
Antonín Kavka do Jedliny přišel poprvé mezi lety 1909 a 1910. Poté odešel, proběhla první světová válka a po vzniku republiky se učitel Kavka opět vrátil. Ve škole působil od roku 1919 do roku 1925. A právě na počátku své druhé učitelské mise přišel na způsob jak pomoci zdejším chudým rodinám a hlavně jak motivovat děti a vést je k rukodělné práci. V Jedlině začal s výrobou dřevěných hraček.
„Pan učitel Kavka byl dobrý ekonom, věděl, že tak maličká škola nemůže mít finance na učebnice, na výlety. A protože ta škola vznikla v chudém kraji, chtěl pomoci dětem i rodičům. Přišel s myšlenkou, že by rodiče mohli doma soustružit a vyrábět dřevěné hračky. S dětmi je pak ve škole maloval,“ vysvětluje Jindřich Žák.
Na výstavu do Paříže
Dřevěné chaloupky, krojované postavičky, ptáčci a další dřevěné hračky a výrobky mířily nejen na tuzemský trh, ale dostaly se až do Ameriky, do západní Evropy. Například v roce 1925 na Světové výstavě v Paříži získaly druhou cenu za svůj design. Byla to zlatá éra jedlinských hraček. Jejich výroba ale pokračovala i dál, když učitel Kavka opustil jedlinskou školu a odešel do nedalekého Studeného, kde také zaváděl podobnou výrobu. „Na Jedlinu už docházel jako prospektor a stále nakupoval hračky od domácích výrobců, a to až do roku 1930,“ dodává Jindřich Žák.
Městské muzeum v Žamberku má velkou kolekci korespondence Antonína Kavky. „Nicméně stále není zcela zpracovaná. Když jsme chystali výstavu Dřevěná hračka, objevili jsme notýsek, který je teď součástí expozice. A to nám přineslo řadu informací. Dozvídáme se z něj, kdo všechno ty hračky vyráběl a kolik dostával za jednotlivé výrobky. Jsou tam i jednotlivé náčrty hraček, třeba ptáčků,“ uvádí Jindřich Žák.
Nešlo ale jen o výdělek pro jedlinské rodiny. Antonín Kavka totiž zřídil sociální fond a tak tržby za hračky směřovaly i do něj. Díky fondu děti získávaly učebnice, malířské potřeby, ale taky obědy. A hlavně jezdily na výlety, a to nejen za místními umělci do okolí nebo do Hradce Králové, ale také do továren v Praze, vypravily se i do vzdálené Bratislavy.
Výstava Dřevěná hračka, která v žamberském muzeu potrvá do 7. září 2025, je věnovaná hračkám z podhůří Orlických hor. Přibližuje nejen příběh jedlinských hraček, ale také hračky Karla Blanka, který v roce 1923 v Ústí nad Orlicí převzal otcovu dřevozpracující firmu a postupně přešel k výrobě klasických dřevěných malovaných hraček, od pokojíčků přes hračky na tahání až po divadélka nebo lodě.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
