Nenechte si ubližovat! Obětí domácího násilí je každá šestá žena
Už deset let funguje v Pardubicích intervenční centrum, které pomáhá obětem domácího násilí v celém Pardubickém kraji. Svým klientům nabízí odbornou pomoc a podporu v sociální, psychologické a právní oblasti. Cílem je vyřešit krizovou životní situaci a pomoci vrátit se k běžnému životu bez násilí.
„Jde o týrání nebo násilné chování, které se odehrává v soukromém prostoru mezi osobami blízkými," definuje Iva Bandžuchová pojem domácí násilí. Ve společném bytě jedna osoba udržuje svou moc a kontrolu nad svou obětí nebo obětmi. Abychom takové chování mohli dát do škatulky domácího násilí, musí k němu docházet opakovaně a jsou jasně rozdělené role. „Násilník na straně jedné a ohrožený na straně druhé," říká Iva Bandžuchová.
O domácí násilí se jedná, když někdo z vašich blízkých vám vám fyzicky ubližuje nebo ničí vaše věci. Opakovaně vás uráží a ponižuje. Zamezuje vám styk s přáteli a rodinou. Kontroluje vaše finance nebo vás nutí vás přes váš odpor k sexu.
Fyzické násilí je pro policii nejlépe uchopitelné. Jeho stopy jsou totiž zjevné na první pohled. Odborníci z praxe ale vědí, že mnohem horší je psychické násilí. „Zastrašování, ponižování, vyhrožování, kritizování. Velmi nepříjemné je například vyhrožování sebevraždou," vysvětluje Iva Bandžuchová.
S ekonomickým násilím se setkávají maminky na mateřské, kdy jim partner brání dostat se k financím. Oběť si musí o peníze říkat a poté přesně vyúčtovávat za co je utratila. K sociálnímu násilí nepatří jen bránění styku s rodinou, ale i zákaz vycházení z bytu nebo používání telefonu. „Kontrola telefonu a emailu. Zákaz scházení se s přáteli," dodává Iva Bandžuchová.
Nepodceňujte děti
Týrané matky si mnohdy myslí, že jejich děti o domácím násilí nic neví. Mýlí se. I když otec ohrožuje jenom matku za zavřenými dveřmi, potomci to zaregistrují.
„Loni jsme intenzivně pracovali s dětmi, které byly svědky domácího násilí. Konkrétně s deseti chlapci a deseti děvčaty v průměrném věku devíti let. Děti věděly, co se u nich doma děje, přestože matky tvrdily opak," uvádí Iva Bandžuchová. Do centra docházela dětská psycholožka, aby dětem situaci vysvětlila. Pomohla i matkám se způsobem, jak vysvětlit, proč tatínek nemůže do domu a nesmí ani volat. Děti se také musí poprat s rozporuplným vztahem k násilné osobě. Na jednu stranu cítí, že chování vůči matce není v pořádku. Zároveň však mají svého otce rády. Je potřeba, aby jim někdo řekl, že je to tak v pořádku.
Opravdu se mi to děje?
Jak se mi to mohlo stát? Ptá se sama sebe oběť. Domácí násilí nepřichází ze dne na den. Je postupné a systematické. Ohrožený člověk se zpravidla uvědomí příliš pozdě, že se nechal chytit do pasti násilníka. Většina obětí nedokáže přesně učit, kdy to začalo a co bylo spouštěcím mechanismem.
„První fází je narůstající tenze. Objevuje se kritizování. Agresor bývá rozčílený, žárlivý, podrážděný, zuřivý a explozivní. V další fázi už dojde k samotnému výbuchu a násilí. Potom přichází na řadu usmiřování. V tomto momentě se odchází od násilníka špatně," říká Iva Bandžuchová. V centru tak řeší i násilí, které trvá třicet let. „Ženy nám často říkají, že nechtěly odejít kvůli dětem. A my jim říkáme, že právě kvůli nim měly odejít," zdůrazňuje sociální pracovnice. Děti si do svého života berou vzor ze své původní rodiny.
Na intervenční centrum se můžete obrátit anonymně a nezávazně. Pokud si nejste jistí, jestli se jedná o domácí násilí, pomohou vám problém rozklíčovat a nazvat pravým jménem. „Dělá vám partner něco, co vám nevyhovuje? Omezuje vás? Nutí vás k něčemu? Jestli máte pocit, že to není domácí násilí, nemusíte chodit k nám do centra, objednejte se třeba do manželské poradny," doporučuje Iva Bandžuchová.
Když někdo vyroste v násilnické rodině, přijde mu pak takové chování od partnera normální. Může se stát, že až teprve děti, které se z toho vymaní a začnou žít normální život, po letech upozorní oběť, že se na ní někdo dopouští násilí. „Dcera řekne, mami, to není normální, že nikam nesmíš a musíš se hlásit čtyřikrát za hodinu," dává příklad Iva Bandžuchová.
Kontakt:
Intervenční centrum (SKP-CENTRUM, o.p.s.)
Erno Košťala 1014
530 12 Pardubice
tel: 466 260 528
e-mail: ic.pardubice@skp-centrum.cz
Pomocná ruka
Klienti se do pardubického intervenčního centra nejčastěji dostávají po vykázání agresora ze společného bydlení na deset dní policií. Policisté o svém kroku informují soud, příslušné úřady a intervenční centrum.
Centrum má pak 48 hodin na to, aby všechny ohrožené osoby nad šestnáct let kontaktovalo a nabídlo jim své služby.
Intervenční centrum nabízí zorientovat se v možnostech řešení obtížné situace, sestavit bezpečnostní plán, pomoc se sepsáním právních dokumentů, psychologické poradenství, zorientovat se v systému sociálních služeb, zprostředkování dalších služeb jako je lékař, azylové ubytování apod., doprovod na úřady a policii. Kontaktní místa intervenčního centra pro Pardubický kraj najdete také v Králíkách, Svitavách a České Třebové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.