Nenechte si ubližovat! Obětí domácího násilí je každá šestá žena

„Jde o týrání nebo násilné chování, které se odehrává v soukromém prostoru mezi osobami blízkými," definuje Iva Bandžuchová pojem domácí násilí. Ve společném bytě jedna osoba udržuje svou moc a kontrolu nad svou obětí nebo obětmi. Abychom takové chování mohli dát do škatulky domácího násilí, musí k němu docházet opakovaně a jsou jasně rozdělené role. „Násilník na straně jedné a ohrožený na straně druhé," říká Iva Bandžuchová.

O domácí násilí se jedná, když někdo z vašich blízkých vám vám fyzicky ubližuje nebo ničí vaše věci. Opakovaně vás uráží a ponižuje. Zamezuje vám styk s přáteli a rodinou. Kontroluje vaše finance nebo vás nutí vás přes váš odpor k sexu.

Fyzické násilí je pro policii nejlépe uchopitelné. Jeho stopy jsou totiž zjevné na první pohled. Odborníci z praxe ale vědí, že mnohem horší je psychické násilí. „Zastrašování, ponižování, vyhrožování, kritizování. Velmi nepříjemné je například vyhrožování sebevraždou," vysvětluje Iva Bandžuchová.

S ekonomickým násilím se setkávají maminky na mateřské, kdy jim partner brání dostat se k financím. Oběť si musí o peníze říkat a poté přesně vyúčtovávat za co je utratila. K sociálnímu násilí nepatří jen bránění styku s rodinou, ale i zákaz vycházení z bytu nebo používání telefonu. „Kontrola telefonu a emailu. Zákaz scházení se s přáteli," dodává Iva Bandžuchová.

Nepodceňujte děti

Týrané matky si mnohdy myslí, že jejich děti o domácím násilí nic neví. Mýlí se. I když otec ohrožuje jenom matku za zavřenými dveřmi, potomci to zaregistrují.

„Loni jsme intenzivně pracovali s dětmi, které byly svědky domácího násilí. Konkrétně s deseti chlapci a deseti děvčaty v průměrném věku devíti let. Děti věděly, co se u nich doma děje, přestože matky tvrdily opak," uvádí Iva Bandžuchová. Do centra docházela dětská psycholožka, aby dětem situaci vysvětlila. Pomohla i matkám se způsobem, jak vysvětlit, proč tatínek nemůže do domu a nesmí ani volat. Děti se také musí poprat s rozporuplným vztahem k násilné osobě. Na jednu stranu cítí, že chování vůči matce není v pořádku. Zároveň však mají svého otce rády. Je potřeba, aby jim někdo řekl, že je to tak v pořádku.

Opravdu se mi to děje?

Jak se mi to mohlo stát? Ptá se sama sebe oběť. Domácí násilí nepřichází ze dne na den. Je postupné a systematické. Ohrožený člověk se zpravidla uvědomí příliš pozdě, že se nechal chytit do pasti násilníka. Většina obětí nedokáže přesně učit, kdy to začalo a co bylo spouštěcím mechanismem.

„První fází je narůstající tenze. Objevuje se kritizování. Agresor bývá rozčílený, žárlivý, podrážděný, zuřivý a explozivní. V další fázi už dojde k samotnému výbuchu a násilí. Potom přichází na řadu usmiřování. V tomto momentě se odchází od násilníka špatně," říká Iva Bandžuchová. V centru tak řeší i násilí, které trvá třicet let. „Ženy nám často říkají, že nechtěly odejít kvůli dětem. A my jim říkáme, že právě kvůli nim měly odejít," zdůrazňuje sociální pracovnice. Děti si do svého života berou vzor ze své původní rodiny.

Čtěte také

Na intervenční centrum se můžete obrátit anonymně a nezávazně. Pokud si nejste jistí, jestli se jedná o domácí násilí, pomohou vám problém rozklíčovat a nazvat pravým jménem. „Dělá vám partner něco, co vám nevyhovuje? Omezuje vás? Nutí vás k něčemu? Jestli máte pocit, že to není domácí násilí, nemusíte chodit k nám do centra, objednejte se třeba do manželské poradny," doporučuje Iva Bandžuchová.

Když někdo vyroste v násilnické rodině, přijde mu pak takové chování od partnera normální. Může se stát, že až teprve děti, které se z toho vymaní a začnou žít normální život, po letech upozorní oběť, že se na ní někdo dopouští násilí. „Dcera řekne, mami, to není normální, že nikam nesmíš a musíš se hlásit čtyřikrát za hodinu," dává příklad Iva Bandžuchová.

Pomocná ruka

Klienti se do pardubického intervenčního centra nejčastěji dostávají po vykázání agresora ze společného bydlení na deset dní policií. Policisté o svém kroku informují soud, příslušné úřady a intervenční centrum.

Centrum má pak 48 hodin na to, aby všechny ohrožené osoby nad šestnáct let kontaktovalo a nabídlo jim své služby.

Intervenční centrum nabízí zorientovat se v možnostech řešení obtížné situace, sestavit bezpečnostní plán, pomoc se sepsáním právních dokumentů, psychologické poradenství, zorientovat se v systému sociálních služeb, zprostředkování dalších služeb jako je lékař, azylové ubytování apod., doprovod na úřady a policii. Kontaktní místa intervenčního centra pro Pardubický kraj najdete také v Králíkách, Svitavách a České Třebové.