Neviditelné synagogy. Štěpán Bartoš fotí jizvy na tvářích měst
Unikátní projekt mapuje místa, kde dřív stávaly židovské modlitebny. Mnohé z nich se nedochovaly. Pardubický fotograf ty chybějící doslova drásá do papíru.
„V minulosti jsem se zabýval prací související s mapováním židovských stavebních památek v Pardubickém i Královéhradeckém kraji. Při rešerších jsem zjistil, že tam zůstává mnoho bílých míst. Některé stavby se dochovaly, jako třeba synagoga v Heřmanově Městci. Ale zároveň existuje víc míst, kde synagoga stála a už nestojí. Chtěl jsem tedy fotografovat tam, kde něco chybí,“ říká.
Jak na to?
„Nejdřív jsem si představoval, že vyfotím místo, kde nic není a tím to hasne. Nechtěl jsem dělat komparaci - dříve a nyní. Ale uvědomil jsem si, že absence těchto staveb je taková jizva na tváři měst. Udělaly se velké printy a do nich se zasadila jednoduchá struktura někdejší synagogy. Je tam v přibližném měřítku doslova vyrytá. Prostě vydrásaná díra v papíře,“ vysvětluje Bartoš.
Synagoga bývala součástí každé židovské obce. „Před první světovou válkou u nás byly stovky synagog. Různé okolnosti, které prošly 20. stoletím, způsobily, že zmizely jako funkční budovy. Mohly za to dvě totality-nejdřív nacistická, pak komunistická. Obě se na ztrátách staveb podílely srovnatelným dílem.“
Synagogy se nejdřív systematicky ničily v oblasti Sudet. Okolní, často slohově příbuzná zástavba zůstala. „Po válce synagogy chátraly, protože do nich neměl kdo chodit. Ničení v epoše socialismu nemělo ideologický rámec. Šlo o normální barbarství režimu, který často plošně asanoval celé čtvrti. Z urbanistické situace tak už nepoznáme, že tam synagoga mohla stát. Třeba v Pardubicích se synagoga bourala až na začátku 60. let. Na jejím místě vyrostl takzvaný Dům služeb. Vedle bývala židovská škola, naproti jezdecká kasárna, přes křižovatku stál hotel Veselka.“
Několik podob
Projekt Neviditelné synagogy se rozrostl. Až do půlky ledna můžete zajít na Bartošovu výstavu v pardubickém Divadle Exil. „Vzniknul i web, kde je celé téma zobrazené v digitální podobě. Oproti fyzické výstavě jsou tam synagogy všechny, tedy stovky položek. Vznikla outdoorová kolekce v podobě fotografií na plastech s vyrytím do umělé hmoty. Byla v Lounech, pak v saském Zittau a bude pokračovat dál. Printová je momentálně v Drážďanech a paralelně běží pardubická výstava. Na projekt přispěl Nadační fond obětem holocaustu a Česko-německý fond budoucnosti.“
Související
-
Herbert Slavík: Dobrá fotografie by měla být trochu divná
Herbert Slavík se narodil v Praze, díky své profesi fotografa projel svět se sportovci a byl u významných okamžiků moderních dějin. Vydal tři desítky knih.
-
Mám rád kouzlo stínů, říká fotograf Martin Veselý
Fotografuje přes dvacet let. Jako fotoreportér Lidových novin i Mladé fronty Dnes je každý den u aktuálního dění. Fotí reportáže z kultury, politiky i sportu.
-
Jako myslivec beze zbraně. Fotograf Bartoň loví zvířata i další krásu Orlických hor
Rád říká, že ho kopce vždy tahaly za rukáv. Fotografii naprosto propadnul až jako čtyřicátník. Od té doby na ni nedá dopustit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
