Skoro jako rodina. Dětské domovy chystají mladé na vstup do života přirozeně

„Do projektu transformace péče o ohrožené děti a mládež se zapojily všechny dětské domovy v kraji. Polička je malý dětský domov, který jako první z pěti docílil toho, že každá rodinná skupina dětí je pod svou střechou. Má svůj byt anebo dům, ve kterém žije a hospodaří společně s pedagogickým personálem,“ uvedla ředitelka tohoto dětského domova Miroslava Přiklopilová.

Ředitelka dětského domova Miroslava Přiklopilová|foto:Eva Horáková, Český rozhlas

Nové výzvy

Aktuální způsob fungování nastavil jiné možnosti a způsoby komunikace. „Když byl dětský domov pod jednou střechou ve staré budově, tak se veškeré věci řešily napřímo, z očí do očí. V současné době máme tři pracoviště, ve kterých jsou jednotlivé týmy pečující o děti. Víc zapojujeme e-mailovou komunikaci, telefony. Osobně se samozřejmě taky setkáváme na různých rodinkových poradách i na případových konferencích a podobně. Kompetence pedagogů jsou mnohem větší. Mají víc možností, ale taky víc zodpovědnosti.“

I děti si musely postupně zvyknout na změny. „První fungování bytu jsme vyzkoušeli v Pomezí. Dnes už asi nikdo nepřemýšlí o tom, že by to mohlo být jinak. Péče se přibližuje k fungování rodiny, přestože rodina nejsme a nikdy nebudeme. Ale prostředí je rozhodně jiné než dřív,“ soudí Přiklopilová.

Ústav jako poslední instance

Kapacita domova v Poličce je 18 dětí. Má 3 rodinné skupiny po maximálně 6 dětech. „Pokud chceme dětem tento způsob fungování dopřát, chceme individuálnější péči a přirozenější život dětí, jde o opravdu maximální počet.“

Čtěte také

Zná to z obou stran. Pracovník organizace pro pěstounské rodiny vyrůstal v dětském domově

Zákon o ústavní výchově říká, že v dětském domově jsou děti od 3 do 18 let. V případě sourozenecké skupiny můžou být i mladší. Pokud člověk studuje, může zůstat až do 26 let. „Děti chodí čím dál starší. Zrušily se kojenecké ústavy, transformovaly se na dětská centra. Společnost se snaží, aby děti do dětských domovů nemusely anebo aby tam aspoň nemusely ty nejmenší. Aby byl dostatek pěstounů. Ústavka vždycky byla a bude poslední možný způsob, ale velmi důležitý a velmi potřebný. Každé dítě nemá to štěstí a možnosti, aby se dostalo zpátky do péče biologické rodiny anebo do náhradní rodinné péče.“

Podle Přiklopilové mnohdy trenéři, lidé z různých organizací, kteří se s dětmi setkávají, ani nevědí, že jde o svěřence dětského domova. „Samozřejmě dojde k situacím, že se vyplňuje nějaká přihláška a podobně. Často jsou pak překvapení. Protože jsme víc součástí komunity, daří se nám nálepka rozmělňovat a odstraňovat. Uvědomuji si, že pro děti je velmi těžké postupně odejít do dospělosti. Kdo z nás v 15, v 18 letech bez pomoci rodičů věděl, co chce? To je prostě darda.“

Co jsou nejčastější důvody, že se někdo dostane do dětského domova? A jak vypadá denní režim? Poslechněte si celý rozhovor.