Do děr vložili umění. Každý den dobrý, říkají tvůrci chodníkové mozaiky

„S projektem jsem začínal v Ostravě. Byla to součást mé bakalářské práce. Když jsem se pak odstěhoval z kolejí, přišlo mi líto v tom nepokračovat. Zatímco v Ostravě se nic moc nedělo, tak tady jsem vytvořil jednu mozaiku a strhla se lavina kladných reakcí. To mě motivovalo. Navíc mě to baví.“

Simona Hochmalová a Matěj Krajíček|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Zub času

Jak mozaiky vypadají teď? „Vytvořily se tam takové spáry po okrajích. Asfalt a různé povrchy se kvůli teplotě smršťují a roztahují. Na podzim jsme to vylévali silikonem. Některé mozaiky jsou už v horším stavu, některé v lepším. Beru to tak, že se na tom sám učím. Street art se pojí s dočasností, konkrétním okamžikem. Pokud to tam vydrží déle než pár dnů, týdnů, tak jsem spokojený.“

U úplných začátků s Matějem byla i jeho partnerka a spolupracovnice Simona Hochmalová. V Hradci Králové pak spolu absolvovali celý streetartový festival. „Dělali jsme nějakých 7 míst za 5 dní. Na street artu se mi líbí, že to je galerie dostupná pro každého. Každý si tam najde svoje, má názor a reaguje. Za mě to je strašně super.“

Portugalská inspirace

Mozaiky umělce poprvé zasáhly v Portu, kde byl na Erasmu. „Díky kachlím jsou portugalská města krásná, barevná. Inspirovali mě i různí umělci. Těch lidí je spousta. Přišlo mi škoda, že v Čechách nic takového nemáme, tak jsem se o to pokusil.“

Student umění Matěj Krajíček zkrášluje chodníky mozaikou. Jedno dílo mu trvá klidně celý den|foto:Petra Beránková, Český rozhlas

A co na to město? „Dost jsme to řešili. Přiznávám, že projekt je v takové šedé zóně. Nejedná se o úplně legální věc. Vždycky mi šlo jenom o opravu, ne něco ničit. Vnímám to tak, že díry by tam být neměly. Měl jsem spoustu interakcí s policií a vždycky to oceňovali jako super nápad. Města se k tomu staví dost podobně, i když nejde o něco dlouhodobě domluveného. Všichni známe, jak to na úřadech chodí. Tenhle projekt by nejspíš vůbec neprošel,“ odhaduje Matěj.

Další projekty

Se Simonou taky pomocí pixelových kostiček vyzdobili pardubickými motivy centrum Kosatec pro zdravotně handicapované. Vůbec první česká pixelová galerie se jmenuje Máš sen. „Jsme limitovaní časem, všechno vzniká v punkových podmínkách. Vždycky jsem přijel ze školy, Simča přijela k nám domů a tvořili jsme. Obnášelo to udělat si vlastní paletu mozaik.“

Sprejovalo se venku. „Já jsem vyběhnul v trenkách do sněhu, pak jsme to nechali zasychat. Zaúkolovali jsme celou rodinu. Ségra s taťkou nám hodně pomohli. Samotná realizace byla zajímavá, protože jsme to dělali, když venku mrzlo. Materiály, lepidla schnou při určitých teplotách, takže jsme to museli zaizolovat. Půjčili jsme přímotop a bylo tam asi 35 stupňů. Kapal z nás pot. Vytvořili jsme si tropické pásmo a venku lidé chodili v nejvíc teplém oblečení, protože sněžilo a bylo pod nulou.“

Teď Matěj odlétá na půl roku do Soulu na studium. „Až se vrátíme, budeme pokračovat. V poslední době jsme dělali i mozaikové obrazy. Máme spolupráce se značkami, navrhoval jsem oblečení. Je na co se těšit.“

Mění se přístup Čechů ke street artu? A dokáže ho Matěj zbavit nálepky ilegality? Poslechněte si celý rozhovor.