Šperkařka Monika Jará tvoří rovnou a bez nákresů. Není skicovací typ

Ocenění doprovází originální plastika akademického sochaře Františka Bálka, kterou divadlu věnuje sponzor. Osobní dárek v podobě anděla od autorky Moniky Jaré spolu s finančním darem pak věnuje vítězům divácké ankety Nadace Lenky a Romana Šmidberských.

Jak anděl vypadá?  

Jde o asi 45 centimetrů vysokou sošku. „Základním materiálem je keramika, křídla jsou z kovové krajky, což je cín s mědí. Přes sebe má keramickou šerpu s nápisem.“

Anděly od Moniky Jaré bezpečně poznáte. Mají cínová křídla|foto:Jitka Slezáková, Český rozhlas

Jará má prý docela velkou představivost a návrhy hned realizuje. „Nejdřív se zrodí nápad, který mi tam vrtá, představuju si tu věc, pak ji rovnou tvořím. Nejsem skicovací a nákresový typ. Nedělám nic z žádné formy, všechno ručně. Představte si, že stavíte sošku z modelíny. Funguje to podobně.“

Nejvíc miluje situace, kdy někam přijde a nějaká dáma má její šperk. „Já to vím a ona to neví. To je hrozně hezký pocit,“ usmívá se.

Technicky jde cokoliv

Jedním z typických motivů Jaré jsou andělé, ale v její dílně vznikají i čerti a různé originální zakázky. Existuje něco, co by nevyrobila? „Když s tím nesouzním anebo se mi to nelíbí, tak asi zakázku klidně odmítnu. Když prostě budu mít pocit, že to není to ono anebo že to není věc, kterou bych chtěla dělat, tak ji dělat nebudu.“

Ale teoreticky není problém žádný nápad. „Nedávno jsem dělala motorkářskou botu. Mám ráda výzvy, když si někdo vymyslí něco, co mě zaujme a chci to zkusit.“

Který z materiálů má šperkařka nejradši? Proč se vydala touhle tvořivou a uměleckou cestou? A na čem teď pracuje? Poslechněte si celý rozhovor.