Rok a půl práce. Východočeské muzeum vrátilo unikátnímu praporu původní podobu i barvy

Prapor Spolku vojenských vysloužilců patří mezi rozměrné předměty sbírek Východočeského muzea v Pardubicích. Měří 176 x 139 centimetrů a navíc k němu patří ještě dvě velké stuhy. Byl symbolem spolku, který vznikl v září 1876 a svůj prapor posvětil 7. září 1879. Členové spolku ho pyšně nosili při nejrůznějších příležitostech, ať už to byly společenské akce nebo výlety.

Spolky vojenských vysloužilců začaly v českých zemích vznikat v období po prusko-rakouské válce v roce 1866. Sdružovaly bývalé vojáky rakouské armády, kteří si chtěli připomínat svoji vojenskou službu, ať už jako vojíni, poddůstojníci nebo jako ti, kteří sloužili v hodnostech o něco vyšších.

„Členové Spolku vojenských vysloužilců se scházeli, povídali si o vojně. Jejich spolek byl zaměřený jednak na rakouské vlastenectví, ale zároveň to byli čeští zemští vlastenci, kteří měli vztah k rodné zemi, ať už mluvili česky, nebo německy,“ přibližuje historik Východočeského muzea v Pardubicích Jan Tetřev. „Ale velící řečí tohoto spolku, protože oni si veleli, byli to přece bývalí vojáci, tak byla čeština, na což byli samozřejmě místní vysloužilci hrdí.“

Prapor na slavnosti Božího těla, snímek z období před první světovou válkou|foto:Východočeské muzeum v Pardubicích

Členové spolků vojenských vysloužilců měli své prapory, ale také stejnokroje. „Pardubičtí vysloužilci byli aktivní spolek a kde to šlo, tam hedvábný prapor nosili s sebou. Jezdili na akce jiných spolků, ale chodili také na výlety. Jednou dokonce i s kapelou, kterou měli, jeli na prámech po Labi od Pardubic až po Rosice,“ uvádí Jan Tetřev. Většina spolků vojenských vysloužilců skončila se vznikem samostatné republiky v roce 1918, pardubický ukončil činnost v roce 1919. Tehdy byl prapor uložen do pardubického muzea.

Dvouhlavý orel a lev

Hlavními motivy praporu je dvouhlavý orel, symbol Rakousko-uherské monarchie, na druhé straně je český zemský znak, český lev. K praporu patří dvě stuhy. „Jednu spolku věnovala kněžna Kinská, jejíž manžel byl zakladatelem pardubických parforsních honů. Druhou stuhu věnovala paní Juliana, šlechtična z Krausů, což byla mimochodem maminka slavného barona Artura Krause,“ vysvětluje Jan Tetřev.

Když se prapor v roce 2021 dostal k rukám restaurátorky muzea Martiny Kačínové, tak se orel i český lev doslova rozpadali. „Na tkaninách byly četné trhliny, někde zůstal jen jeden směr nítí, na straně s orlicí levá část látky zcela chyběla,“ přibližuje Martina Kačínová. „Největší práce byla ten prapor zpevnit a zafixovat trhliny. A proto jsem musela provést demontáž, kdy se oddělil díl s orlem od dílu s lvem.“ 

Restaurátorka Martina Kačínová pracuje na záchraně praporu Spolku vojenských vysloužilců v Pardubicích|foto:Východočeské muzeum v Pardubicích

V současné době Východočeské muzeum vytvoří pro prapor speciální úložný box. V budoucnu by tuto památku chtělo vystavit, vzhledem k citlivosti materiálu ovšem na omezenou dobu. „V současnosti připravujeme na zámku návštěvnické centrum, kde by měl být prostor pro krátkodobé výstavy a prezentace unikátních předmětů, tam by se prapor Spolku vojenských vysloužilců mohl v budoucnu objevit,“ dodává historik Jan Tetřev.

Jak probíhalo restaurování a kolik času Martině Kačínové zabralo? Poslechněte si v audiu.