Novoroční předsevzetí

Budu těmto třem kamarádkám, Kyprá, Všeobjímající a Generálka.Když jim kavárník postavil na stolek vše, co si objednaly, vrátil se za svůj pult a začal spokojeně podřimovat, protože dámy nebyly hlasité a kromě nich v kavárně nikdo nebyl.

„Budu hubnout. To je jediné předsevzetí, které si letos dám,“ řekla Kyprá a kavárnou se rozletěl zoufalý výkřik. Kavárník sebou trhl. Co se děje? Ale dámy mlčely! Asi se mi něco zdálo...

Všeobjímající a Generálka seděly sice mlčky, ale křičelo to, co jim letělo hlavami.

„Tak Kyprá nám bude zase hubnout?! Proboha?! Pokolikáté?! Zase bude vzteklá, nervózní, jedovatá. Zase nám rozdá celou svoji skříň a až ji hubnutí v únoru přestane bavit a do března nabere všechno, co shodila, bude škemrat, abychom jí ty její „kypré“ hadry vrátily!“

„Mám také jenom jedno předsevzetí,“ přerušila Všeobjímající ticho u stolku. „Musím se konečně opravdu, ale opravdu věnovat Petrovi.“

Kavárník sebou trhl podruhé. Sakra, kdo to křičí, když ty dámy mlčí? Netušil, že tentokrát křičí myšlenky Kypré a Generálky!

„To je tak blbá, že nepozná, že její Petříček má už dva roky ženskou?! Proč jí to už někdo neřekl,“ skřípěla zuby Generálka.

„To ho bude zase tahat do divadla, ze kterého se on na poslední chvíli omluví, a budu s ní muset jít buď já nebo Generálka,“ zoufala si Kyprá, která byla večer nejradši doma.

„Já mám také jenom jedno předsevzetí,“ ozvala se břitce Generálka. „Nebudu chodit za maminkou jednou týdně! Budu k ní chodit denně!“

Kavárník sebou trhl potřetí, protože právě teď myšlenky Kypré a Všeobjímající, opět křičely a křičely!

„To nás zase bude její maminka prosit, abychom jí pomohly, aby ji Generálka denně neotravovala! Že nemá náladu poslouchat každý den řeči Generálky, která byla otravná jako dítě a jako dospělá je na zabití!

Novoroční předsevzetí byla venku. Kyprá, Všeobjímající a Generálka seděly, popíjely kávu a usmívaly se na sebe.

„Tak, to bychom měly,“ řekla Kyprá a už teď se jí dělalo špatně z hladu, kterým bude trpět v příštích dnech.

„Držte mi palce, holky! Tentokrát udělám všechno, aby bylo Petrovi se mnou zase dobře,“ spokojeně předla Všeobjímající.

„Možná bych měla maminku přestěhovat ke mně,“ postavil je do pozoru hlas Generálky. „Byt mám velký. Jsem sama. Budeme spolu šťastné!“

Kavárník sebou škubl počtvrté, protože tentokrát, jako gejzír splašené vody, vylétly nad stolek křičící myšlenky všech tří dam.

Kyprá, Všeobjímající a Generálka volaly v duchu, NE! NE! NE! A všechny tři si v tuto chvíli, daly předsevzetí.

Za rok už mlčet nebudu! Za rok už konečně řeknu svým kamarádkám pravdu!