Chlebíčky

Moje milá nedělňátka, Jenda Mrkvička je můj přítel z Facebooku a jeho žena Růženka je moje přítelkyně ze života. Jendu a Růženku jsem před deseti lety oddávala na kolínské radnici a málem jsem se rozplakala, protože Růženčinu rodinu znám celý život. Teď tady přede mnou stáli všichni, protože jsem viděla i ty, kteří už s námi dávno nejsou, a představovala si, jakou radost by měla například prababička, které Růženka doslova z oka vypadla!

Ale dost o svatbě! Teď jde o Jendu Mrkvičku, který dává na svůj Facebook úžasné příběhy ze života své rodiny a dovolil mi, abych vám v naší nedělní nápovědě, některé převyprávěla.

Takže vám právě teď představím první vypravování Jendy Mrkvičky, které se jmenuje Chlebíčky. Všichni, kteří milujete chlebíčky, se připravte!

Svatba a oddávající Irena Fuchsová

Tři, dva, jedna – teď! Jendo, máš slovo! 

„Jestli nějaký pokrm miluju, pak jsou to bezesporu chlebíčky s bramborovým salátem a šunkou. Miluju ráno po Vánocích, kdy tradičně v lednici najdu mnoho chlebíčků, správně okoralých! Tak je mám totiž nejradši, neboť chutě uvnitř už jsou propojené, já se doslova těchto správně okoralých chlebíčků přežeru.

Po šesti chlebíčcích jsem nedojeden. Po osmi chlebíčcích jsem akorát. Po deseti chlebíčcích jsem bestiálně přežrán. Dřív jsem zvládal k vánoční snídani i dvanáct chlebíčků, ale už nejsem nejmladší a člověk mého věku si trochu musí hlídat zažívání. Takže po deseti chlebíčcích slastně kolabuju při sledování vánočních televizních pohádek.

A protože Vánoce jsou ještě daleko, a jak jsem tak mezi příbuznými sondoval, neplánují se žádné křtiny, svatba ani pohřeb, a to jsem v rodinném kruhu použil veškerou svou výřečnost i svérázný šarm! Nicméně na otázku „Nechystáte pohřeb?“ se na mě někteří příbuzní tuze mračili a za dotaz „Nebudou křtiny?“ mi hrozilo i pár facek, a tak jsem vyrozuměl, že se žádná výroba chlebíčků v širším rodinném okruhu nechystá.

A protože moje drahá polovička Růži plánuje na víkend smažit řízky, zavrhl jsem původní plán cpát se jako přílohou vařeným bramborem a vyjevil rodině vizi, že já sám udělám bramborový salát a že taky koupím veku, pak mi Růži vyrobí chlebíčky, protože nejvíc mi chlebíčky chutnaj, když mi je udělá někdo jinej, manželka. To pak jsou chlebíčky dělané s láskou, která doslova prochází žaludkem.

Pravda, taky bych si chlebíčky mohl koupit, ale při ceně 40 korun za chlebíček by se má snídaně rovnala ceně obědu v restauraci pro dvě osoby. A navíc si můžu udělat bramborový salát tak, jak ho mám rád.

Inu, nakoupil jsem ingredience, uvařil brambory a vyrobil bramborový salát!!!

Krása.

A nakonec mi moje drahá žena udělala chlebíčky.

Teď ještě odpočívají v lednici, ale zítra ráno budu v nebi, protože zažiju to pravé potěšení z obžerství.

Když to shrnu, člověk dokáže hodně věcí, když není línej se nažrat.

Miluju svou ženu!“

A to je konec „Chlebíčků“ od Jendy Mrkvičky a protože slyším až sem, jak voláte, ještě, ještě, ještě, slibuju vám, že se s Jendou Mrkvičkou zase brzy potkáte! 

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat