Zuzana na pláži

Ten, kdo na pláži rád pozoruje okolí, ví dobře, že při nenápadném pozorování bude sbírat příběhy jako houby v lese! Takhle nějak jsem nenápadně sebrala tenhle příběh i já, na jedné italské pláži, před dvaceti lety. Dívku, kterou jsem neznala a vlastně ani nevím, jestli to byla Češka, jsem si pro sebe pojmenovala Zuzanou...

… Zuzana se znuděně rozhlížela po pláži.

Hrůza! Samí tatínkové a maminky a jejich rozječený dětičky! Kdybych jela na zájezd s důchodci, byla bych na tom líp, protože by se tam určitě našel nějaký vdovec, se kterým by byla legrace a ještě by měl prachy. Ale tohle?

Najednou zbystřila. Po pláži směrem k ní, přicházel nádherný, blonďatý mladý muž! A byl sám! Nikdo kolem něho neposkakoval!

Zuzana rychle, v celé své kráse, vstala a začala si pomalu a smyslně mazat opalovacím krémem ramena. Potom si stáhla ramínka od plavek a mazala si i prsa. Přitom nespouštěla pohled z osamělého krasavce, který se pomalu přibližoval k její dece.

Byl nádherně opálený. Kolem tváří mu ve větru poletovaly blonďaté, vlnité vlasy. Měl široká ramena, chlupatá prsa, a v bílých šortkách štíhlé boky. V jedné ruce nesl sandály, ve druhé tašku.

Líně se ploužil po kraji pláže a nechával si nohy omývat vlnami. Ani si nevšiml toho, že mu moře postříkalo jeho sněhobílé šortky, protože koukal po pláži, jako by někoho hledal. Kousek před Zuzanou se zastavil a koukal přímo na ni.

Zuzana si stále smyslně mazala prsa. Horní díl plavek jí právě v tuto chvíli „náhodou" sklouzl a její prsa se objevila v celé své kráse.

Blonďák se na ni usmál. Zuzana se na něho usmála také a cudně si plavky narovnala. Šel pomalu k ní a pořád se na ni usmíval. Měl sice černé brýle, ale Zuzaně bylo jasné, že se usmívá na ni. Na koho jiného by se usmíval, na téhle pláži, plné fotříků, mamin a dětí? Jedině na ni!

Kousek za její dekou hodil sandály do písku a ze své tašky vytáhl červený ručník. Položil ho kousek od Zuzany, která všechno nenápadně sledovala. Potom si svlékl šortky, pečlivě je složil a položil je na tašku, aby se mu nezamazaly od písku.

Když se konečně na svůj ručník uvelebil, bylo Zuzaně jasné, že jí už nikam neuteče, protože nemá kam utéct. V okruhu několika desítek metrů čtverečních, nebyl nikdo tak krásný, tak volný a tak vstřícný, jako byla právě ona, Zuzana. Spokojeně si lehla na záda a vystavila se slunci. Nechám ho, ať si mě v klidu prohlédne.

Má pět minut na to, aby se rozmyslel, jakou taktiku na mě zvolí. Když za pět minut neudělá nic, začnu si natírat záda, pak se na něho vyzývavě podívám a natáhnu k němu ruku s krémem a vsadím se, že bude během dvaceti vteřin na mé dece! 

Zuzana se slastně usmívala a se zavřenýma očima se nechala unášet představami, co všechno by mohla s tímhle nádherným chlapem večer dělat, i když popravdě, dneska večer by jí úplně stačilo, zajít s ním někam do baru a zatancovat si.

Zuzanko, žádné hrrrhrrr! Musíš aspoň dva dny dělat drahoty!

Mladý, okouzlující muž si zatím zapálil cigaretu, a když do sebe labužnicky vtáhl první doušek kouře, usmál se. A představte si, že jeho úsměv ani teď nepatřil Zuzaně!

Pak natáhl nohu a jemně se svým chodidlem dotkl stehna nenápadného, drobného chlapce, který seděl na dece, půl metru od něho. Znovu se na něho usmál, chlapec úsměv opětoval a pak přitáhl svou deku co nejblíž k jeho červenému ručníku...