Od šmejdů k fantasy. Světlana Glaserová je spisovatelkou z leknutí

21. listopad 2019

Má výtvarnou školu, takže by knížky mohla spíš ilustrovat. Dělá to, ale ještě navíc píše i text. Už takhle vytvořila čtyři díla.

Pochází z Prahy, ale bydlí v Seči. „Začala jsem psát až na východě Čech. Jednalo se o knížku Kdopak by se šmejdů bál?“ V ní popisuje svou několikaletou anabázi, kdy při prodeji domu naletěla podvodníkům a nervově se zhroutila. Pak ale začala bránit stovky stejně poškozených lidí.

Cesta k rodině

Následovala knížka Rusanda na větvi. „To byla moje životopisná knížka. Pak přišel bratr a přinesl mi tlustý fascikl, který našel na půdě. Tatínek si psal paměti. Ze 700 stránek vznikl Trosečník sibiřský,“ říká Světlana Glaserová.

Čtěte také

Její táta se narodil v roce 1925 na Sibiři českému otci a ruské matce. „Bylo to tedy za Stalinovy éry. Tenkrát s rodiči cestoval, prchal před represemi. Nakonec se dostali až k příbuzným do Československa. Ty spisy jsem četla a měla jsem pocit, že nám tatínek chodí pod okny. Vandroval přes Heřmanův Městec, Chrudim, ve Vysokém Mýtě se učil na mlynáře.“

Na své vydání už čeká Osianův cestovní kotlík aneb s Kelty nejsou žerty - Strhující fantasy příběh z Čech. „Když jsme se přistěhovali na Chrudimsko, zjistili jsme, že poblíž jsou Nasavrky s archeoskanzenem. To mě inspirovalo.“

Plánování nebrat

Sama Glaserová říká, že je spíš taková spisovatelka z leknutí. „Přihodilo se mi to na stará kolena, trochu nečekaně, kvůli těm šmejdům. Někdy mám dokonce dřív obrázky, a pak až text. Občas se probudím v noci, v hlavě mi začnou rotovat myšlenky. Klidně píšu třeba ve tři ráno. Když naopak myšlenky nemám, jdu si zaplavat, vyvenčit pejsky a podobně. Nemám žádný plán.“

Autorka momentálně pracuje na manželově monografii. „On je malíř, dvorní animátor Jana Švankmajera. Má spoustu zajímavých obrazů, fotografií z natáčení. Teď dávám dohromady materiály.“

autor: Jakub Malý
Spustit audio

Související