Perleťová Přelouč

První mistři v oboru se učili ve Vídni. V Přelouči pak zakládali malé manufaktury, kde dělníci zpracovávali surovou perleť. Vyráběli z ní především knoflíčky a velká část putovala za moře. V roce 1890 ale Amerika uvalila na toto zboží vysoké clo a tak se vývoz přestal vyplácet. Řemeslo zaniklo odchodem mistrů do první světové války.

Matěj Pešta, správce městských muzejních sbírek, připravuje v místním informačním a kulturním centru o perleťářství ucelenou výstavu.

Poutní tradice

Městu se nevyhnula válečná tažení, požáry ani nemoci. V roce 1680 padla na Přelouč morová rána, lidé umírali po stovkách. V ten čas sloužil ve městě farář Lorenz. Mrtvé pohřbíval a sám se nakazil. Modlil se za své uzdravení k obrazu Panny Marie Čenstochovské. Ta jeho prosby vyslyšela a farář z vděčnosti nechal pro obraz vystavit kapli na novém morovém hřbitově. Hned první noc se u kaple objevila záhadná světla. Proto se tu říkalo Světlé a později Svaté pole.

Kaple Navštívení Panny Marie|foto:Šárka Kuchtová,Český rozhlas

Tyto zázraky přitáhly poutníky z dalekého okolí. Dodnes se zde na počátku července koná poutní mše svatá.

Úředník – Jan Dítě

Na hřbitově má nejkrásnější pomník a bustu v městských sadech. Přitom to byl městský úředník. Ovšem zaměstnanci našich úřadů a správci současných veřejných financí by k němu mohli jít do učení.

Jan Dítě po studiích pracoval a získával zkušenosti ve službách jednoho z nejvýznačnějších šlechticů a podnikatelů svého rodného kraje - choltického hraběte Theodora Thuna. V Přelouči pak dlouhá léta spravoval městskou kasu. Zasloužil se o stavbu nové školní budovy, zrod občanské záložny, městských sadů a stavbu cukrovaru. Občanské besedy a čtenářského spolku.

Viděl kupředu a město popohnal ve zrychlující se době 19. století. „Sám byl štědrým mecenášem,“ přibližuje jeho výjimečnou osobu Jan Tetřev z Východočeského muzea Pardubice. „Ale uměl si taky dupnout a rázně říci, ne.“

Slavíkovi modrásci

Po regulaci Labe vznikl mezi novým korytem a původním tokem nepřístupný ostrov. Většina půdy na něm patřila slavnému místnímu rodákovi Slavíkovi, proto se ostrovům začalo říkat Slavíkovy. Po druhé světové válce byla přes Labe postavena lávka. Slavíkovy ostrovy jsou dnes vyhledávanou odpočinkovou lokalitou. Svůj domov zde mají i chránění modrásci. „Jejich reprodukce je velmi specifická,“ vysvětluje biolog Martin Kohoutek. „Je navázaná na místo a vyžaduje i specifické sečení místních luk.“

modrásek očkovaný|foto: Martin Kohoutek

Slavíkovy ostrovy jsou častým sporem ochránců životního prostředí a zastánců splavnění Labe. Při vybudování kanálu by ostrovy z větší části zanikly.

Rádia z Tesly

Pan Petr Schejbal je bývalý zaměstnanec přeloučské Tesly. Podniku, který skončil výrobu už před více než dvaceti lety. „Nechtěl jsem,“ říká pan Schejbal, „aby se na Teslu zapomnělo. A tak jsem začal ty staré kousky sbírat.“ Dnes má ve svém soukromém muzeu vystaveny všechny typy radiopřijímačů a magnetofonů, které přeloučská Tesla kdy vyrobila. Od roku 1945 to bylo více než 200 různých přístrojů.

„Absolutní většina těch přístrojů hraje.“ dodává pan Schejbal. Boří tak mýtus o původu názvu Tesly: „Čas ukazuje, že tyhle kousky rozhodně nebyly TEchnicky SLAbé!“

soukromé muzeum výrobků Tesly Přelouč|foto:Šárka Kuchtová,Český rozhlas

Přeloučský Kocourkov

Každá evropská země má svůj Kocourkov – tedy město s hloupými měšťany a ještě hloupějšími radními. O jejich kouscích se vypráví neuvěřitelné historky. V Čechách padl tento Černý Petr na Přelouč.

Na konci 16. století se zde stal tzv. Přeloučský kousek. Tehdejší purkmistr nezaplatil 10 džberů ryb, městská rada se za něho postavila, ale Vrchní soud v Praze to pochopil tak, že ryby zaplatí městská pokladna. K tomuto kousku se přidávaly další historky jako nošení světla v pytlích do nové radnice bez oken, sušení soli a jiné. V roce 1991 v rámci městských oslav oživili nejpopulárnější místní akci: tahání vola na věž, aby jim na střeše spásl trávu.