Poličkou po stopách první republiky

Jedním z nejzajímavějších prvorepublikových architektonických počinů v Poličce jsou beze sporu rondokubistické činžovní domy. Nejen kvůli stylu, v jakém jsou postaveny, ale také kvůli koncepci, která je ojedinělá. Nic podobného přinejmenším v České republice nenajdeme. Ale i tím, že jde vlastně o výjimečný urbanistický počin. Tyto činžovní domy jsou totiž součástí nové koncepce rozvoje města ve 20. letech 20. století. Postavili je naproti historickému městu, za rybníkem, který měl být jakousi hranicí mezi starým a novým. Jsou tedy součástí moderní městské čtvrti.

Nová čtvrť za rybníkem

V nové městské čtvrti v Poličce měl být prostor jak pro život, tak pro vzdělání i duchovno. To první reprezentovaly právě činžovní domy. Jsou navrženy ve stylu tzv. rondokubismu, tedy spojení hranatých částí stavby s kruhy, často i plastickými. Čtyři z domů stojí na dnešním nábřeží Svobody, dalších pět pak v ulici Edvarda Beneše. I dnes působí velmi výjimečným dojmem. A to ještě nemají takovou barevnost jako na začátku. Bývaly to domy barev velmi sytých a zajímavých kombinací. Procházet kolem nich byl za první republiky opravdový zážitek. Při opravách v 90. letech ale jejich fasády trochu barevně utlumili.

Činžovní domy, stejně jako celou novou čtvrť, financovalo město. Byly v nich byty pro městské úředníky, lékaře a učitele. Radní v Poličce za první republiky ale nezapomněli také na vzdělání. Uprostřed rondokubistických domů postavili tzv. Masarykovy školy. Jde o jednu budovu, ale množné číslo je proto, že byla rozdělena na část pro dívky i pro chlapce, se samostatnými vchody. Je postavena v tehdy oblíbeném funkcionalistickém stylu, a přestože je jí už téměř 100 let, jde o budovu velmi zachovalou. Je to důkaz toho, jak skvělí a poctiví řemeslníci za první republiky byli.

Kostel, vila, divadlo

Další prvorepublikovou stavbou, která je také součástí nové městské čtvrti v Poličce, je evangelický kostel. Polička byla město české a katolické, ale zážitky ze světové války řadě vojáků změnily myšlení, a tak se v Poličce začal rozvíjet také sbor evangelíků. Těm právě postavili v roce 1937 tento svatostánek. Je opět navržen v tehdy oblíbeném funkcionalistickém stylu podobně jako další unikátní stavba, která je nedaleko. Jde o tzv. Šmídovu vilu, kterou navrhl slavný prvorepublikový architekt Bohuslav Šmíd jako své firemní i rodinné sídlo.

Do Tylova domu se můžete vydat na divadlo, ples i galakoncert|foto:Fotobanka Profimedia

Také Divadelní ochotnický spolek Tyl v Poličce toužil za první republiky po reprezentativní budově. Postavit Tylův dům se nakonec podařilo, i když se spolek i město, které přispělo, na nějaký čas zadlužilo. Vznikla ale další výjimečná stavba ve stylu expresivního kubismu. A přesně naproti, na druhé straně rybníku stojí další prvorepubliková budova. Tentokrát drobná a nenápadná. Bývala to půjčovna lodiček a v zimě zázemí, kde se mohli bruslaři zahřát. A připomíná také slavnou éru, kdy se na rybníku pravidelně bruslilo, nebo hrály hokejové zápasy. První republika totiž velmi přála sportu. Například nadšeným fotbalistou byl i nejslavnější rodák, hudební skladatel Bohuslav Martinů.

Autorem urbanistického řešení čtvrti z roku 1922 je architekt Oldřich Liska z Hradce Králové a architekt Vladimíra Zákrejse z Prahy. Dva soubory činžovních domů byly vystavěny na nábřeží Svobody (4 domy) a v ulici E. Beneše (5 domů) v letech 1923–24. Část domů na nábřeží je od Oldřicha Lisky, ostatní vznikly podle poněkud upraveného návrhu architekta Václava Flégla z Prahy.