Pořád píše. V práci jako přísná úřednice, v blogu jako veselá glosátorka

7. červenec 2023

Máme hosty

Veronika Jirásková se musí každý den ohlížet na paragrafy. I když ji to baví, potřebuje prostor pro vlastní kreativitu. Našla ho na internetu a ve světě sociálních sítí.

Vyšší soudní úřednice pracuje na insolvenčním oddělení pardubického krajského soudu. „Připravuju koncepty pro soudce a některá jednoduchá usnesení nebo rozhodnutí vydávám pod svým jménem. Sice hodně píšu, ale je pro mě stěžejní ten zákon. Říkala jsem si, že by bylo fajn, kdybych se mohla realizovat kompletně. Proto jsem začala psát blogy. Forma blogu mi umožňuje se prezentovat a vyjadřovat tak, jak bych v té práci nemohla,“ přiznává.

Bez příkras

Podle Veroniky se v dnešní době sociálních sítí mnozí hodně přetvařují. „Snaží se pomocí různých filtrů a aplikací ze sebe fyzicky i povahou dělat něco, co úplně nejsou. Chci popisovat, co se reálně děje, dát do toho trochu ironie, satiry a ještě se tomu zasmát. Zdálo se mi, že by to mohlo lidi bavit. Zpětná vazba je pěkná.“

Veroplky, tedy blog Veroniky Jiráskové, nemají žádný plán. „Jsem povahou střelec. Prostě si sednu a začnu psát. Osvědčilo se mi to jako nejlepší metoda. Blog je přirozený, teď hned. Nemám žádnou pravidelnost, žádný časový interval. Tahle spontánnost mi vyhovuje. Líbí se mi, že čtenáři můžou on-line reagovat. Podařilo se mi napsat dokonce i knížku, kterou jsem teda ještě nevydala, ale už mám rozepsanou další, a to z kriminálního prostředí. Vystudovala jsem trestní právo, kriminalistiku a tohle prostředí mě zajímá.“

Na sociálních sítích má autorka asi 35 000 sledujících a navazuje různé formy spolupráce. „S jednou pardubickou kavárnou jsme třeba vymysleli, že uděláme dětem z dětského domova hezké odpoledne na vysvědčení. Domluvila jsem se s paní ředitelkou a skutečně jsme s manažerem kavárny přijeli, dovezli jsme dorty, limonády. Pro mě to byl obrovský zážitek. Člověk má o dětském domově nějaké představy díky článkům a reportážím. Byla jsem mile překvapená tím, jak to na mě působilo rodinně. Když mě jedno dítě chytlo za ruku a chtělo si jít se mnou hrát, viděla jsem, že to je to, co potřebují. Stačí jim pozornost a jsou šťastné. Vůbec nejde o nějaké materiální věci.“

autor: Jakub Malý

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Spisovatelka díky psaní uniká z reality. Mění si na to jméno

Vydala šest knih a sedmou má rozepsanou. Profesionální spisovatelkou ale Martina Mouseová není a tvorba jí slouží jako určité vyčištění hlavy po práci.

Přehrát
Dominik Landsman nechce být ještě v osmdesáti moderní fotr....

Zůstal doma s dítětem a ve volných chvílích tvořil. Z nevinné činnosti se stala velká věc, která lidi zaujala. Dokonce tak, že se pardubický spisovatel stal velmi z...

Přehrát
Krajský soud v Pardubicích zůstane hradeckou pobočkou. Emancipace by vyšla draho

V každém kraji jeden krajský soud. Tenhle princip u nás ani zdaleka neplatí. Někde se musí spokojit jenom s pobočkou. Důvody jsou finanční a historické.

Přehrát