Pozor na makrelu v televizi

Na jednom programu mě zaujala příjemná dívka, která vybízela diváky, aby našli poslední rybu v tajence, která byla přes celou obrazovku! Když tu rybu najdou, dostanou dvanáct tisíc."

Já se vám divím, proč mi nezavoláte,“ usmívala se na nás, půlnoční diváky. „Stačí přece jenom zavolat a říct poslední rybu, kterou hledáme a která má v názvu dvě -a-! Zavolejte mi a máte dvanáct tisíc! Ta ryba je přímo před vámi na obrazovce! Já ji vidím! Musíte ji vidět také!"

Podívala jsem se na obrazovku a ze změti písmen v křížovce, na mě vykoukla, MAKRELA. Má dvě A, je to makrela, řekla jsem si, a čekala jsem, kdy konečně někdo zavolá, ale ono nic! Jsi jediná, kdo tam vidí makrelu, řekla jsem si pyšně a vzala jsem si brýle na blízko, abych si přečetla, kolik stojí zavolání do televize.

"Jajaj..." zaúpěla jsem. "Stovku?!" Ale pak jsem si řekla, že je to hra, a když tu makrelu vidím jako jediná ze všech lidí, kteří teď na tuhle hru koukají, tak proč si nezahrát?

A už jsem vyťukávala číslo, uvedené na obrazovce, číslo, začínající devítkou...

Když se ozval vyzváněcí tón, odkašlala jsem si, protože jsem věděla, že za chvíli budu ve vysílání a hrdě pronesu, MAKRELA!

No jo... ale všechno bylo jinak. Ozval se předtočený ženský hlas, poděkoval mi, že jsem zavolala, upozornil mě, že musím čekat, protože přede mnou je několik volajících, a že si mezitím můžu zmáčknout pětku a dozvím se svůj horoskop a... ťopla jsem to.

Znovu jsem se podívala na sympatickou dívku, které pořád nikdo nevolal, a která už půl hodiny vyhrožovala, jestli někdo z nás nezavolá, bude muset jméno ryby oznámit a tím ukončit soutěž, a že se vážně diví, že NIKDO z nás na obrazovce jméno té ryby nevidí, protože to jméno na nás přímo civí!

Měla pravdu! Kdykoli jsem se na obrazovku podívala, viděla jsem MAKRELA!
A tak jsem to číslo, začínající devítkou, vytočila podruhé. Řekla jsem si, nikdo nevolá, třeba mě špatně přepojili!

Ale opět se ozval předtočený, ženský hlas, poděkoval mi, že jsem zavolala, upozornil mě, že musím čekat, protože přede mnou je několik volajících – a to už jsem telefon ťopla podruhé, vypnula jsem televizi a pak jsem dlouho nemohla usnout, protože jsem byla na sebe hodně, ale hodně naštvaná. A také mi bylo líto těch dvou stovek, o které jsem díky své hlouposti a naivitě, přišla.

Milá dívko, s tebou si už NIKDY nebudu hrát, i kdybys byla nevím jak sympatická. A víš proč? Patříš totiž ke Šmejdům!