SERIÁL

3) Potopený autobus nebo sumec Pepík. Lom Srní umí překvapit

Zatopený lom Srní nedaleko Hlinska

Bývalý žulový lom Srní najdete asi kilometr a půl od Hlinska. Obyvatelé tohoto města mají přírodní koupání v čisté a osvěžující vodě přímo za humny. Přitom podle majitele Pavla Šenka donedávna netušili, že tam nějaký lom vůbec je.

Atrakcí pro návštěvníky je potopený autobus, plachetnice nebo letadélko. To vše v hloubce tří až pěti metrů, aby to bylo dostupné pro potápěče amatéry. Ti mají možnost zapůjčit si masku, ploutve a šnorchl. Pro potápěče, kteří mají certifikát, je k dispozici kompletní potápěčská výstroj.

Kdo rád pozoruje ryby, v lomu Srní má velkou šanci vidět bílého sumce Pepíka. Lom patří k bohatě zarybněným lokalitám. Kromě sumců tam žijí jeseteři, tolstolobici, amuři i kapři.

Pod hladinou v lomu Srní můžete potkat i sumce Pepíka

Majitel a zároveň potápěč Pavel Šenk vlastní lom tři roky a buduje lepší zázemí pro návštěvníky s občerstvením, včetně ubytování. Přímo nad vodou se tyčí horolezecká stěna, je možné zapůjčit si kajak, surfové prkno nebo paddleboard.

Nejhlubší lom v okolí

Mezi Miřeticemi, Hlinskem, Vrbatovým Kostelcem a Skutčí leží oblast se zatopenými lomy. Jsou jich tam více než tři desítky. Mezi ty známější patří Leštinka, Zvěřinov, Kaňon a taky lom v Srní. A právě ten je z nich nejhlubší. Jeho hloubka dosahuje až 33 metrů.

Skupina potápěčů v čele s Pavlem Šenkem se v lomu Srní potápí pravidelně a nabízí klasické potápěčské kurzy a zkušební ponory.

Čím větší teplo, tím čistší voda

I když tato teorie nezní logicky, podle Pavla Šenka je to skutečně tak. „Paradoxně čím jsou větší tepla, tím je čistší voda. V létě bývá viditelnost i pět metrů. Na jaře je to nejhorší, nejlepší na podzim, ale to už je voda zase studená. Vloni jsme v létě naměřili teplotu vody až dvacet šest stupňů. Ale je to hluboký lom, takže ve spodních vrstvách je teplota mnohem nižší,“ říká majitel a přiznává, že ani on se na úplné dno ještě nepotopil.

Hra světla a stínu pod hladinou lomu Srní

Těžba tohoto lomu začala za První republiky. Lom vlastnily dvě rodiny. Po válce došlo ke znárodnění jejich majetku, ale těžba pokračovala dál. Na konci šedesátých let došlo v lomu k tragédii a těžba skončila. Lom se postupně plnil vodou. Trvalo to několik desítek let, než byl zatopen do dnešní podoby.

Interaktivní mapa: Podívejte se, kde už jsme se koupali a kam se ještě chystáme.