Před válkou rostly chaty v Orlických horách jako houby po dešti
Kramářova, Kašparova, Orlická, Na Čiháku – dnes jsou pro nás horské chaty na východě Orlických horách samozřejmostí. Jenže na počátku 20. století byla každá nová chata v Sudetech demonstrací češství, nebo němectví. České chaty stavěl většinou Klub českých turistů, ale po Mnichovu se proměnily na zotavovny německé armády, aby po válce opět sloužily turistům.
Na samotném hřebeni Orlických hor příliš chat nenajdeme. Jako úkryt tak před nepřízní počasí často sloužily i kaple. Ta Kunštátská stojí v nadmořské výšce 1041. „Původně vznikla pro vykonávání liturgie tyrolských dřevařů v Orlických horách. Dnešní stavba je však maximálně z poloviny 19. století,“ říká historik Bohumír Dragoun.
Kaple z hadích šupin
Další kaple stávala na Anenském vrchu ve výšce 991 metrů. Během budování pohraničního opevnění ji ale československá armáda nechala přemístit o dva kilometry dál na okraj osady Hadinec. „Má na sobě plechové šablony, lidé ji také přezdívali hadí kaple, protože ty šablony připomínají hadí šupiny,“ popisuje kapli dnes skrytou v lese na úbočí Anenského vrchu Bohumír Dragoun.
Právě přes osadu Hadinec, kde je dnes roztroušená desítka chalup, vedla původně Jiráskova horská stezka. Teprve později byla odkloněna na přímější trasu přes Panské pole. Právě díky turistům na Hadinci prosperoval Kastnerův hostinec. „Ještě v roce 1903 měl jen dva hostinské pokoje. Majitel ale hostinec rozšířil a později nabízel turistům už pokojů osm,“ dokumentuje rozvoj turistického ruchu v Orlických horách před válkou Bohumír Dragoun.
Dál na východ Jiráskova horská stezka prochází Zemskou branou – skalnatým průrazem kudy vtéká Divoká Orlice do vnitrozemí. Romantické údolí bylo vždy cílem výletníků, a tak není divu, že tady dnes stojí další z významných chat – Orlická chata. „Původně byla v roce 1925 otevřena jako ozdravovna pro děti. Postupně se ale rozšiřovala až do dnešní podoby,“ říká historik Bohumír Dragoun.
Od Čiháku k Adamovi
Na druhé straně údolí Divoké Orlice najdeme chatu Na Čiháku. Původní hospodu koupil v roce 1930 královéhradecký Klub českých turistů a rozšířil o dvoupatrovou ubytovnu nazvanou poeticky Zámeček.
Od Čiháku stoupá červená značka do Českých Petrovic a dál na vrch Adam. Ten dnes ukrývá rozsáhlou dělostřeleckou tvrz pohraničního opevnění, kterou dosud využívá armáda.
Už bezmála 100 let tady ale stojí Kašparova chata. „Původně tam byl hostinec se dvěma pokoji, který se rozhodl v roce 1933 jistý pan Toman přestavět na luxusnější restauraci. Zřejmě mu ale došly peníze, a tak od něj koupil rozestavěnou chatu Klub českých turistů, který ji dokončil,“ líčí vznik chaty Bohumír Dragoun a vysvětluje, jak chata získala své jméno: „Karel Slavomír Kašpar byl spoluzakladatelem, činovníkem a dlouholetým předsedou Orlické župy Kluby Českých turistů. Pilnou prací se zasloužil o rozvoj turistiky v naší oblasti.“
Naše putování po chatách Orlických hor ukončíme na východě pohoří. Těsně pod Suchým vrchem stojí Kramářova chata. Postavil ji Klub Českých turistů a otevření se v létě 1928 zúčastnil osobně i první československý premiér Karel Kramář. „V roce 1937 tady obědval druhý československý prezident Eduard Beneš při inspekci stavby opevnění,“ přidává dalšího významného hosta chaty historik Bohumír Dragoun. Časem vyrostla vedle chaty vodárenská věž, která se využívá jako rozhledna. Kramářova chata v roce 2003 vyhořela, ale v roce 2012 byla obnovena a znovu otevřena.
Související
-
Chaty na hřebenech Orlických hor. Ty německé po válce shořely
Zveme vás na výlet do nejvyšších partií Orlicích hor. V současnosti bychom tam turistické chaty napočítali na prstech ruky. V meziválečném období byla situace lepší.
-
Králický Sněžník čeká úklid. Zmizet mají trosky po Lichtenštejnské chatě
Tuny odpadu hyzdí vrcholek desítky let. Odvoz sutin ale nebude jednoduchý. Technika se totiž na nejvyšší místo Pardubického kraje nejspíš nedostane.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka