Před válkou rostly chaty v Orlických horách jako houby po dešti

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Orlická chata se postupně rozšiřovala. Pohlednice z 30. let

Kramářova, Kašparova, Orlická, Na Čiháku – dnes jsou pro nás horské chaty na východě Orlických horách samozřejmostí. Jenže na počátku 20. století byla každá nová chata v Sudetech demonstrací češství, nebo němectví. České chaty stavěl většinou Klub českých turistů, ale po Mnichovu se proměnily na zotavovny německé armády, aby po válce opět sloužily turistům.

Na samotném hřebeni Orlických hor příliš chat nenajdeme. Jako úkryt tak před nepřízní počasí často sloužily i kaple. Ta Kunštátská stojí v nadmořské výšce 1041. „Původně vznikla pro vykonávání liturgie tyrolských dřevařů v Orlických horách. Dnešní stavba je však maximálně z poloviny 19. století,“ říká historik Bohumír Dragoun.

Kaple z hadích šupin

Další kaple stávala na Anenském vrchu ve výšce 991 metrů. Během budování pohraničního opevnění ji ale československá armáda nechala přemístit o dva kilometry dál na okraj osady Hadinec. „Má na sobě plechové šablony, lidé ji také přezdívali hadí kaple, protože ty šablony připomínají hadí šupiny,“ popisuje kapli dnes skrytou v lese na úbočí Anenského vrchu Bohumír Dragoun.

Jiráskova horská stezka vedla původně přes osadu Hadinec

Právě přes osadu Hadinec, kde je dnes roztroušená desítka chalup, vedla původně Jiráskova horská stezka. Teprve později byla odkloněna na přímější trasu přes Panské pole. Právě díky turistům na Hadinci prosperoval Kastnerův hostinec. „Ještě v roce 1903 měl jen dva hostinské pokoje. Majitel ale hostinec rozšířil a později nabízel turistům už pokojů osm,“ dokumentuje rozvoj turistického ruchu v Orlických horách před válkou Bohumír Dragoun.

Dál na východ Jiráskova horská stezka prochází Zemskou branou – skalnatým průrazem kudy vtéká Divoká Orlice do vnitrozemí. Romantické údolí bylo vždy cílem výletníků, a tak není divu, že tady dnes stojí další z významných chat – Orlická chata. „Původně byla v roce 1925 otevřena jako ozdravovna pro děti. Postupně se ale rozšiřovala až do dnešní podoby,“ říká historik Bohumír Dragoun.

Od Čiháku k Adamovi

Na druhé straně údolí Divoké Orlice najdeme chatu Na Čiháku. Původní hospodu koupil v roce 1930 královéhradecký Klub českých turistů a rozšířil o dvoupatrovou ubytovnu nazvanou poeticky Zámeček.

Předválečná podoby Chaty Na Čiháku

Od Čiháku stoupá červená značka do Českých Petrovic a dál na vrch Adam. Ten dnes ukrývá rozsáhlou dělostřeleckou tvrz pohraničního opevnění, kterou dosud využívá armáda.

Už bezmála 100 let tady ale stojí Kašparova chata. „Původně tam byl hostinec se dvěma pokoji, který se rozhodl v roce 1933 jistý pan Toman přestavět na luxusnější restauraci. Zřejmě mu ale došly peníze, a tak od něj koupil rozestavěnou chatu Klub českých turistů, který ji dokončil,“ líčí vznik chaty Bohumír Dragoun a vysvětluje, jak chata získala své jméno: „Karel Slavomír Kašpar byl spoluzakladatelem, činovníkem a dlouholetým předsedou Orlické župy Kluby Českých turistů. Pilnou prací se zasloužil o rozvoj turistiky v naší oblasti.“

Naše putování po chatách Orlických hor ukončíme na východě pohoří. Těsně pod Suchým vrchem stojí Kramářova chata. Postavil ji Klub Českých turistů a otevření se v létě 1928 zúčastnil osobně i první československý premiér Karel Kramář. „V roce 1937 tady obědval druhý československý prezident Eduard Beneš při inspekci stavby opevnění,“ přidává dalšího významného hosta chaty historik Bohumír Dragoun. Časem vyrostla vedle chaty vodárenská věž, která se využívá jako rozhledna. Kramářova chata v roce 2003 vyhořela, ale v roce 2012 byla obnovena a znovu otevřena.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová