Příběhy z týlu a fronty druhé světové války
Pěchoval jsem výbušniny drátem od kola
Jaroslav Pros zvaný Šnek se poslední měsíce války skrýval na Na Perku nedaleko Miřetic u sedláka Kučery. Spolu s ním tam byli výsadkáři z východu, kterým velel Vasil Kiš. Úkryt to byl velmi důmyslný, za falešnou stěnou a dvojitou podlahou je nenašlo ani gestapo.
Tohle přátelství začalo ještě před válkou. Kluci z Chrudimi jezdili trampovat do údolí Krkanky, nejdřív pod stan, pak si začali stavět sruby. Dávali jim bláznivá jména a v originalitě se předháněli. Tak se v údolí u Chrudimky objevila Havajáda, Torgata nebo U pěti blondýnů. Kluci hráli u táboráků na kytary a skládali vlastní písně. Nejlepším muzikantem byl Zdeněk Mencl. Hrál v několika chrudimských kapelách a točil i vlastní desky.
Starší kluci, kteří studovali v Praze, chodili na Voskovce a Wericha a jejich písničky přivezli do Chrudimi. Tou dobou se začali scházet pod hlavičkou Svazu mladých, a přestože měli v záhlaví uvedeno nepolitická organizace, jejich nasměrování bylo velmi levičácké.
Válka v Chrudimi
Svaz mladých byl rozpuštěn krátce po Mnichovské zradě. Chlapci se ale v osadách scházeli dál a přijali mezi sebe nové kamarády, kteří po záboru Sudet přišli z pohraničí. Mezi jinými i Lepiče, chlapce velmi agilního, který pro ostatní uspořádal vlasteneckou přednášku o příkoří Mnichova. Bohužel Lepič pár měsíců po okupaci, kdy nemohl najít pořádnou práci, přešel k Němcům. Na úřadu práce v Chrudimi naháněl mladé lidi na nucené práce do Německa. Stal se obávanou osobou, všichni se ho báli! Nakonec ale musel sám narukovat do války a zmizel na východní frontě.
V březnu 39 přešel Svaz mladých do ilegality, německé bezpečnostní složky měly ale dobré informace a k prvnímu zatýkání došlo už na podzim roku 1940. Další vlny zatýkání proběhly v květnu a prosinci 1944.
Jarda Pros alias Šnek
Jaroslav Pros byl nejmladší z celé chrudimské party a kluci ho mezi sebe brali kvůli jeho o deset let staršímu bratrovi Josefovi zvanému Albánec. Když gestapo na konci roku 1944 odvádělo bratra, minuli se na silnici s přicházejícím Jaroslavem. Ten už domů nemohl a přespával, kde se dalo. Lidé jim dávali všeho dost, ale přes práh je pustit nechtěli. Takový strach měli z německých bezpečnostních složek ještě v posledních měsících války.
Nad Bradlem se Jarda Pros potkal s Vasilem Kišem, z východního výsadku Jana Koziny. A společně našli útočiště u sedláka Kučery Na Perku. Kučerovi je nejen živili, ale přivírali také oči nad tím, jak se v jejich kovárně amatérsky vyrábí z nakradených výbušnin bomby.
Usedlost měla velmi důmyslnou skrýš a díky ní přežili odbojáři i zátah gestapa, které je za falešnou stěnou na půdě nenašlo. Na Perku se všichni šťastně dožili konce války, i Vasil Kiš z východního paravýsadku i kluci ze Svazu mladých.
Konec přátelství
Euforie z konce války a znovu nabité svobody netrvala dlouho. Vystřídal ji únorový převrat a temné období 50. let. Ve vězení skončil Vasil Kiš i další lidé z chrudimského odboje.
Hořkost té doby dopadla i na nebojácného sedláka Kučeru, který se ve své stodole Na Perku oběsil, údajně nechtěl vstoupit do místního JZD. Problémy měli téměř všichni členové Svazu mladých. Stále je však pojilo předválečné přátelství a těžkosti terezínského věznění. Zlom přišel až s příchodem vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 68, kdy někteří členové Svazu intervenci veřejně podpořili. A tak skončila přátelství lidí, která vznikla v trampských osadách na březích Chrudimky. Po zbytek života spolu tyto dva tábory nepromluvily. A odchodu sovětských vojsk na počátku devadesátých let se už většinou nedožily.
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
