První pan Brambora brambory neznal. Kde se vzala česká příjmení?

Zvonek u dveří
Zvonek u dveří

Lidé se nejprve začali rozlišovali osobními, tedy křestními jmény. Ale časem to nestačilo a tak začali přidávat rozlišovací doplněk. A protože druhé jméno stálo při jméně, začalo se mu říkat příjmí.

„Z toho pak vzniklo příjmení. Začalo to u šlechty. Zdokumentované je například příjmení slezského šlechtice z roku 1399: Ješek, který rád pije pivo,“ říká jazykovědkyně Dagmar Magincová.

Příjmení u nás vznikala v největší míře od 14. do 18. století. Časem se začala dědit a zapisovat do úředních knih. Dědičnost a neměnnost příjmení uzákonil Josef ll. v roce 1780. Povinné používání příjmení pak v roce 1786.

Zejtradomů, Jezmaso, Zbořpeklo

Příjmení vznikala často z osobních jmen (Marek), z místních jmen (Pardubský), podle zaměstnání (Tesař, Dráb), podle příznačných rysů (Bříško, Hovorka, Obr, Veselý), podle dopravních prostředků (Kára, Kočí), podle her (Kostka) nebo názvů živočichů a rostlin (Ptáček, Fiala, Petrželka).

Někdy se příjmení skládala z celých vět. Historicky je doloženo příjmení Tlačvoda, Drahokoupil, Zlámaljelito, Ontověděl, Vítámvás, Skočdopole, Osolsobě, Nechoďdomů, Zejtradomů, Jezmaso, Nejezchleba, Zbořpeklo, atd.

První pan Brambora

Příjmení Brambora si každý logicky vysvětlí tak, že vzniklo podle brambor. Jenže ty u nás zdomácněly až za Marie Terezie, tedy zhruba ve druhé polovině osmnáctého století. Jenže příjmení Brambora je doložené o dvě stě let dříve, takže muselo znamenat něco jiného. Zřejmě šlo o člověka, který pocházel z německého kmene Braniborů. Postupným komolením pak vzniklo příjmení Brambora.

Spustit audio

Související